Mytí nádobí u kuchyňského dřezu nemá asi nikdo v oblibě, ale ptáci můžou ulevit od nudy při domácích pracích! V našem případě nám často poskytují zábavu krkavci. Můžeme se dívat přes střechy domů ke strmému vápencovému útesu tyčícímu se nad městem Llandudno; a asi v polovině cesty je římsa, která je domovem několika po sobě jdoucích generací krkavců. Krkavčí hnízdo je viditelné jako spleť klacíků a větviček nahromaděných na úzké podpěře. Zvenčí může vypadat neuspořádaně, ale uvnitř je vystlané trávou, mechem, zbytky ovčí vlny, což vytváří pohodlné hnízdo pro snůšku tří až sedmi vajec. Musí to být útulné, protože krkavci jsou časní „hnízdiči“, obvykle snášejí vajíčka koncem února. Na svých pravidelných procházkách v lockdownu po Great Orme jsme si všimli začátkem února dospělých ptáků, kteří nosili ve svých zobácích větvičky, ale nevěřili jsme, že by tak brzy vážně stavěli hnízdo. Ale v neděli 7. února po nedělním obědě nám mytí nádobí u dřezu trvalo mnohem déle než jindy! Viděli jsme nezaměnitelný pohled na změnu v hnízdě. Jeden dospělý seděl v hnízdě, druhý přiletěl. První vstal a odletěl, druhý se nastěhoval dovnitř a sedl si.

Krkavec (s mžurkou nebo „třetím víčkem“, díky kterému vypadá oko zakalené, ale je v pořádku)

Během několika vteřin bylo po všem a pak byl na řadě vracející se pták, aby zahříval vajíčka. Páni, tak brzy! Opravdu jsme nemohli uvěřit, že se inkubují tak brzy, takže jsme jim věnovali pozornost a byli svědky další změny následující den. Úžasné! Doufali jsme, že nebudou litovat, že začali tak brzy, protože studená vlna, přezdívaná Bestie z východu, přinesla do Británie mrazivé počasí. Inkubační doba trvá asi 18 dní, takže jsme sledovali pokrok a na konci února hledali nějaké signály narození mláďat. Mláďata krkavců jsou opeřena asi po 38 dnech a zůstávají s rodiči asi šest měsíců, tak se těšíme, že je v následujících měsících budeme pozorovat. Krkavci jsou druhy, se kterými se pravidelně setkáváme u nás na pobřeží severního Walesu. Jejich let je charakteristický s hlubokými silnými údery křídel, které skutečně slyšíte zdálky. Krkavci mají typický ocas ve tvaru diamantu. Jsou výborní letci a na rozdíl od některých druhů, které jak se zdá, se při letu jakoby nenuceně klikatí, krkavci jsou cílevědomí, letí přímo z bodu A do bodu B. Předvádějí také elegantní letecký trik: „Válení sudů“ (barel roll). Uprostřed letu se krkavec může náhle překulit na záda a pak zase překulit zpět nahoru, a to bez zjevného důvodu, alespoň my lidé ho nechápeme. Dělají to jen pro zábavu, že můžou? Předvádějí se jiným ptákům nebo jiným krkavcům říkají: „Hej, podívej se na mě, vidíš, jak jsem fit. Umím to, že?“ Občas jsme viděli, že to krkavec tak dělal ve vzteku například, když na něj dotíral sokol. Ani jeden pták nechtěl ustoupit a oba měli hnízda poblíž. Při této příležitosti se krkavec úplně převrátil,

když přitom ukázal své pařáty směrem k břichu sokola, aby se bránil. Ale mělo to daleko do líného flipflopu, který krkavci předvádějí. Krkavci mají svalnatý krk s trochu volným, dlouhým peřím, mohutný, velký zobák, který je ideální na požírání mršin, stejně jako drobných savců, jiných ptáků a jejich vajec. Možná to přispívá k jejich špatné pověsti a je to důvod, proč je pronásledují někteří myslivci a farmáři. Ale co mýty spojené s tímto působivým ptákem? V celé Evropě jsou krkavci spojováni se zlem, ve Francii věří, že to jsou duše zlých kněží, v německém folklóru jsou ztělesněním samotného Ďábla, zatímco ve Švédsku se říkalo, že krákání krkavce v noci je hlasem zavražděné oběti volající po křesťanském pohřbu. Ta poslední zmínka se zdá být dost krutá pro ptáka, který má tak působivou škálu vokalizace. Vědci dokáží přidělit jejich různé vokální zvuky, od kronků přes bublání až po pronikavé poplašné volání, nejméně do 33 různých kategorií v závislosti na zvuku samotném a kontextu, ve kterém je vysloven. Mezi těmito ptáky je spousta komunikace a mají také schopnost napodobovat jiné druhy ptáků. Všichni z čeledi krkavcovití (corvus) jsou chytří, ale krkavci možná vykazují ještě větší inteligenci než většina ostatních. Mají schopnost analyzovat a ve vědeckých studiích dokázali odvodit a provést správnou posloupnost po sobě jdoucích činností, aby dosáhli své požadované odměny – jídla. Ve volné přírodě si krkavci můžou skrýt jídlo pro pozdější potřebu, a pokud si myslí, že je pozoruje nějaký jiný pták, můžou předstírat, že jídlo schovávají na jednom místě, ale ve skutečnosti ho ukryjí jinde. Naopak krkavci byli spatřeni, jak v tandemu kradou potravu jinému zvířeti, přičemž jeden funguje jako návnada, zatímco druhý krade jídlo. Dokážou rozpoznat tváře jiných krkavců a zřejmě i lidské tváře, pamatují si, kdo s nimi mohl zacházet pozitivně a pokud nezacházel, tak mají vůči němu zášť. Protože ve volné přírodě se krkavec dožívá přibližně 17 let, tak to vypadá, že si budeme „naše“ krkavce v Llandudno užívat ještě spoustu let. A kdo ví, možná nás začnou poznávat na našich procházkách po Great Orme nebo možná, když myjeme nádobí v kuchyni u dřezu.

Krkavci jsou mohutní ve srovnání s kavkou

zdruj foto a text: Bird Watching - květen 2021