I u nás se občas objeví, možná, že je často i přehlédneme a mávneme rukou s tím, že se jedná o „běžnou“ potáplici severní, nebo malou, ale co kdyby to byla lední nebo žlutozobá?? Tady máte jak je snad lépe poznáte!
Potáplice lední jsou impozantní ptáci a každé setkání s tímto druhem, ať už vzdáleně na moři nebo při důvěrnějším pohledu na vnitrozemské vodě, je nezapomenutelným zážitkem. Její blízká příbuzná potáplice žlutozobá je však mnohem vzácnější – najít ji, by znamenalo opravdu skvělý den. Přestože potáplice lední je ptákem, který pravidelně zimuje v evropských vodách, je hlavně nearktickým druhem, kde je známá jako Common Loon. Hnízdí ve Svalbardu a Islandu, ale hlavní pásmo se rozprostírá od Grónska po Aljašku. Zde se jedná zejména o ptáka z nízké arktické oblasti, hnízdícího na jezerech v oblasti tajgy. Nicméně je poměrně často zimující druh v severozápadní Evropě, většinou na moři, ale také se objevuje ve vnitrozemí na jezerech a nádržích. Jedná se o velkého a silného ptáka s velkým výskytem. Má mohutný zobák dýkovitého tvaru, který je obvykle držen rovně. Tvar hlavy se mění v závislosti na postavení těla: vypadá elegantně a hladce, když je ostražitá, ale více hranatější s výraznou „boulí“ na čele, když odpočívá. Krk je silný a tělo dlouhé. Je nejvíce přizpůsobena pro život pod vodou, potápí se často dlouhou dobu a často se vynoří daleko od bodu, kde se potopila. Šat letních dospělých je nápadný, ačkoliv takoví ptáci jsou v Evropě vzácní. V tomto šatu jsou zřetelné bílé skvrny na svrchní straně a na krku, zatímco zobák vypadá zcela tmavý, nekontrastuje s tmavou hlavou a krkem. Dospělí zimní ptáci jsou tmavší nahoře a už ne „šupinatí“. V juvenilním šatu je tento druh tmavě hnědý nahoře a bílý dole, s širokými světlými kraji per ve svrchní části těla, které vytvářejí čistou, pravidelnou, „šupinatou“ kresbu. Dolní krk ukazuje výrazně tmavý „poloviční límec“. Boční strany krku jsou tmavé kromě lehce bílého „výběžku“ těsně nad límcem, obličej je značně tmavý, ačkoliv se kolem oka typicky objevuje trochu světlejší opeření. Šedý zobák se může zdát překvapivě světlý, zvláště když je mokrý nebo když na něj dopadá světlo, ale všimněte si, že slemeno je tmavé po celé jeho délce. Letí s nataženým tělem, s hlavou a zobákem v linii s tělem, vzadu ukazuje obrovské přesahující nohy. V letu je to impozantně velký a mocný pták. Je to silný letec, téměř jako husa, s pomalými, silnými, poměrně pružnými křídelními údery. Ačkoliv to obvykle není slyšet, křik potáplice lední zní hodně strašidelně a je hodně využíván také jako zvuková stopa pro celou řadu hollywoodských filmů.


Potáplice žlutozobá je protějšek potáplice lední z vysoké arktické oblasti. Hnízdí v tundrových jezerech od Novaya Zemlya na východ přes Sibiř a dále přes Aljašku a vysokou arktickou oblast Kanady. Je vzácný v celé Evropě, ačkoliv severní a pak východní jarní tah kolem norského pobřeží odhaluje přítomnost malé zimující populace někde v Severním moři nebo východním Atlantiku. Tento druh je v Evropě skutečně neobvyklý. Až do nedávna byl britskou komisí pro rarity (the Rarities Committee) označen za raritu, ale nyní je vyřazen z národního seznamu převážně kvůli objevu pravidelného pobytu ptáků na jaře zejména v Lewis, Vnějších Hebridách a dokonce většího počtu i v Portsoy, v hrabství Aberdeen. Jinde se však jedná o neobvyklý druh, nejpravděpodobnější v severních ostrovech, ale rozhodně vzácný v Anglii. Tady na pobřeží Severního moře je poměrně častá, většinou jsou zaznamenávány na podzim a v zimě. Jedná se o opravdu velké potáplice, nepatrně většího než potáplice lední. Strukturálně je podobná, hlavním rozlišovacím znakem je rozdílně tvarovaný zobák. V dolní čelisti má vzestupný úhel, což vytváří dojem zobáku zahnutého nahoru jako celku. Tento efekt je značně zesílen skutečností, že zobák je typicky držen vzhůru pod úhlem, čímž zlepšuje jeho vzhled a tím vzniklo oblíbené srovnání s „banánem“. Celý efekt je podobný obrovské potáplici malé. Zobák má barvu světlé slonoviny nebo máslovou barvu. Může být tmavý podél dvou třetin délky slemene od kořene zobáku, ale důležité je, že vnější část slemene je vždy světlá. Na tmavém pozadí vypadá zobák nápadně světlý, ale proti obloze nebo světlému pozadí stěží vyčnívá a v důsledku toho může pták vyvolat divný dojem, že zobák vůbec nemá! Dospělý letní šat se velmi podobá šatu potáplici lední, ale oba druhy jsou v Evropě viděny jen zřídka. Dospělí zimní ptáci jsou tmavší nahoře a už ne „šupinatí“. Stejně jako jeho sesterský druh, juvenilní šat je silně „šupinatý“ nahoře, ale hlava a krk jsou nápadně světlé, přičemž nejmarkantnější znaky jsou: slabý dolní krční „poloviční límec“, rozpitá skvrna v zadní části příuší a silně izolované oko. Hlavní úskalí spočívá v běleném nebo opotřebovaném 1. letním šatu potáplice lední v pozdní zimě a jaru, který může také vypadat světlý, zvláště kolem hlavy a může vzniknout iluze, že má úplně světlý zobák. V letu se tento druh podobá potáplici lední, ačkoliv (nejedná li se o dospělé ptáky v letním šatě) by světlá hlava a krk i světlý zobák, měly být zřejmé. Na rozdíl od potáplice lední, tento druh občas v letu zvedá hlavu, což je další přirovnání k potáplici malé.

	Při pohledu zblízka jako tady na potáplici lední v letním šatu, je vidět vysoce složitá kresba, s jemnými bílými skvrnami nahoře, řadami čtvercových bílých skvrn na lopatkách, jemnými černými „zebra“ proužky na krku a nezvykle černě proužkovaným bílým pásem na krku. Oko je tmavě červené. Všimněte si, že zobák, i když je tmavý, může vyvolávat různé dojmy – vypadá tak tmavý jako hlava a krk v úvodní podobě, ale zde zesvětlá, když zachycuje světlo.
	Potáplice žlutozobá v letním šatu je skutečně impozantní, o něco větší a silnější než potáplice lední. Šat je podobný (ovšem skvrny na lopatkách jsou zvláště nápadné), ale oko je v úrovni zobáku – máslové barvy s lomenou spodní čelistí a ukazuje dramatický kontrast s hlavou a krkem. Všimněte si typického držení těla se zobákem drženým mírně vzhůru.
	Potáplice lední v zimním šatu jsou velmi odlišní od potáplic ledních v letním šatu, v podstatě hnědí nahoře a bílí dole. Speciálně si všimněte výrazného “polovičního límce“ u kořene krku, „výběžku“ v tmavě bílém rozhraní a rozpitého tmavého obličeje s oddělenou světlou plochou kolem oka. Zobák se zdá být překvapivě světlý (a je zde držen pod mírným úhlem), ale jeho světle šedá barva je normální, stejně jako úplně tmavé slemeno po celé délce směrem ke špičce.
	Tato velká potáplice je povrchně podobná předchozímu ptákovi, ale všimněte si spíše světlého krku s malým kontrastem mezi přední a zadní částí krku a poněkud světlého, fádního obličeje s téměř zcela světlým příuším. Tento druh má tmavý „poloviční límec“, ale zde je částečně skryt. Tyto znaky ukazují na potáplici žlutozobou, diagnoza je potvrzena máslově nažloutlým zobákem, lomenou spodní čelistí a slemenem, které je tmavé jen u báze, vnější dvě třetiny jsou světlé.
	Tento klasický portrét potáplice lední krásně ukazuje její svalnaté, ale elegantní proporce, tmavý „poloviční límec“, „výběžek“ na krku a tmavý obličej. Zobák (zde je držen ještě v typické úrovni nebo mírně dolů) je typicky šedý s očividně tmavým slemenem po celé jeho délce. Světlé kraje per ve svrchní části těla tvoří úhledné řady, které identifikují tohoto ptáka jako juvenilního.
	Potáplice žlutozobá. „Šupinatý“ vzhled je způsoben světlými kraji per, které identifikují tohoto ptáka jako juvenilního. Avšak nejnápadnější je celková bledost ptáka: velmi světlý krk bez kontrastu, slabý „poloviční límec“, extrémně světlý obličej s izolovaným tmavým okem a ze všeho nejpatrnější velký máslově nažloutlý zobák s lomenou dolní čelistí a světlým vnějším slemenem. To je klasická potáplice žlutozobá a typicky zobák je držen vzhůru, zaujímající typickou pozici její menší sestřenice potáplice malé.
	Letící potáplice lední vypadají mohutně a impozantně, téměř jako husy, v letu se dojem zintenzivňuje poměrně pomalými, mělkými a silnými záběry křídel. Kontrasty silného šatu tohoto letního ptáka jsou zřejmé, ale podívejte se také na mohutnou hlavu, dlouhý silný krk a zejména velmi velké, přesahující nohy, připomínající velká pádla.
	Potáplice lední. Tento letící pták v zimním šatu ukazuje stejnou strukturu (všimněte si velkých nohou), ale šat je velmi odlišný. Všimněte si velmi tmavě vypadajícího krku s tmavou zadní části krku sahající po jeho stranách dost dopředu „polovičního límce“, „výběžku“ a rozpitého tmavého obličeje. Zobák se může jevit jako světlý, ale je šedý a slemeno úplně tmavé.
	Potáplice žlutozobá. Je-li letící potáplice lední impozantní, pak letící žlutozobá je ještě víc! Všimněte si zde opravdu obrovských přesahujících nohou a skutečnosti, že zobák je držen nahoru pod úhlem, jaksi to připomíná potáplici malou (letící potáplice žlutozobé můžou také „zvedat hlavu“ v letu jako jejich menší sestřenice). Zobák je typicky máslově zbarvený a vnější část slemene je světlá.
	Tento pták je zachycen při vzletu, takže jeho vzhled letu není typický, ale je stále ještě snadno identifikovatelný jako potáplice žlutozobá díky jeho světlému, máslově nažloutlému zobáku a světlému, jasnému obličeji se světlým příuším a izolovanému oku, to všechno kontrastuje s tmavým „polovičním límcem“ na dolním krku.

 Zdroj: časopis Bird Watch