Budníček menší (Phylloscopus collybita) patří mezi naše nejhojnější a nejznámější pěvce. Pozná se snadno podle typického zpěvu označovaného jako „cilp-calp" , který je slyšet hned po jeho příletu ze zimovišť ve Středomoří. Rozsáhlý hnízdní areál budníčka menšího zasahuje od západní Evropy včetně britských ostrovů, přes střední a východní Evropu až po východní Sibiř a sever Mongolska. Na tomto rozlehlém území vytváří 6 poddruhů. V České republice hnízdí budníček menší západoevropský (Phylloscopus collybita collybita). Tento poddruh má svrchní stranu šedohnědou místy se zeleným nádechem a světlejším zeleným kostřecem. Nadoční proužek je úzký, šedobílý někdy i nažloutlý a je nevýrazný. Oční bílý kroužek je úzký, je pouze v dolní polovině oka nebo zcela chybí. Spodina těla je šedobílá, na bocích světlehnědá a na prsou se žlutým žilkováním. Křídla a ocas jsou hnědé a pera mají úzký zelený okraj

. Nohy jsou černé, zobák rovněž černý a uprostřed po celé délce žlutooranžový. Budníček menší hnízdí ve všech typech lesů, s oblibou na pasekách, okrajích lesů, v parcích i zahradách. Podle výsledků z východních Čech se za začátek zahájení snůšky uvádí období 9.4.-27.7. (WEIDINGER 2008). Jeho potravou je zejména hmyz, housenky motýlů, vajíčka a larvy (ŠŤASTNÝ & HUDEC 2011).

Budníček menší západoevropský (Phylloscopus collybita collybita). Žehuňský rybník, 29.4.2013. Foto: Ladislav Jasso

Budníček menší západoevropský (Phylloscopus collybita collybita) v létě, této samičce chybí bílý oční kroužek pravděpodobně v důsledku pelichání. Proseč, 20.7.2013. Foto: Richard Stehlík

Typický budníček menší západoevropský (Phylloscopus collybita collybita) na jaře. Jsou vidět hnědá křídla a ocas, světle zelený kostřec, svrchní strana šedohnědá, úzký nadoční proužek, černé nohy a černý zobák uprostřed žlutooranžový. Plané loučky, Olomouc, 1.6.2013. Foto Martin Jurečka

METODIKA
Dne 22.6.2013 jsem pozoroval nedaleko svého bydliště na Proseči u Semil (koordináty: 50° 37´37´´ N 15°17´17´´ E, kvadrát 5357, nadmořská výška 420 m) samičku budníčka menšího, která nosila v zobáku v intervalu 4-5 minut peří do listnatého náletu na okraji lesa. Bylo mi jasné, že dokončuje stavbu svého kulovitého hnízdečka. Vzhledem k velmi chladnému a deštivému počasí na jaře mohlo jít o náhradní nebo opožděné hnízdění. Nechtěl jsem rušit průběh inkubace, a proto jsem se na místo vrátil až 14.7. Hnízdo jsem skutečně nalezl umístěné na nízkém smrčku ukryté ve vysoké trávě a kopřivách a v něm 4 mláďata ve věku 5-7 dnů. Ve dnech 21.-24.7. jsem pak sledoval ze vzdálenosti 20 m intenzitu krmení a chování samičky při sběru potravy. Dne 22.7. mezi 8-11 hod. jsem monokulárem H 75x20-60 pozoroval i chování mláďat na hnízdě a složení přinášené potravy. Cenné údaje o složení potravy jsem získal od pozvaných fotografů Zdeňka Součka (19.7. – 2 hodiny) a Richarda Stehlíka (20.7. – 4 hodiny). Podle jejich fotografií byli dodatečně určeni někteří pavouci a motýli.

HNÍZDO
K postavení hnízda si samička budníčka menšího vybrala nízký smrček (Picea abies) uvnitř náletu topolu osiky (Populus tremula) při rozhraní smíšeného lesa (bříza, smrk) a čerstvé paseky. Kolem hnízda rostla vysoká tráva a kopřivy, takže bylo viditelné až z bezprostřední blízkosti. Hnízdo bylo složené ze tří vrstev. Vnější vrstvu tvořila dlouhá suchá tráva promísená s loňským listím, střední tenkou vrstvu jemná kratší tráva a vnitřní vrstvu peří. Kulovité hnízdo bylo postavené u kmene smrčku 24 cm nad zemí. Další rozměry – šířka 10 cm, výška 10 cm, průměr vletového otvoru 4 cm a vnitřní průměr hnízda 6,5 cm.

Hnízdo budníčka menšího. Proseč (SM), 14.7.2013. Foto: Ladislav Jasso

SBĚR POTRAVY
Sběru potravy a krmení mláďat se věnovala pouze samička. Sameček po celou dobu hnízdění intenzivně zpíval ve vzdálenosti 50-60 m od hnízda a jenom málokdy přiletěl blíž se podívat, jestli samička plní svoje povinnosti. Ta mezitím sbírala potravu v okolí hnízda v náletu (2-20 m od hnízda), častěji zaletovala do blízkého lesa (20-50 m), na paseku do porostů netýkavky a šťovíku (20-30 m) nebo v kopřivách (50-60 m od hnízda). Pouze dvakrát odletěla do vzdáleného smrkového lesa asi 100 m od hnízda. Průměrnou vzdálenost, kterou nalétala samička při jednom sběru potravy, jsem odhadl na 100 m. Kromě běžného způsobu hledání potravy jsem ji jednou pozoroval při vertikálním třepotavém letu, při kterém si prohlížela spodní stranu listů kopřivy od země až po vrchol rostliny.

SLOŽENÍ POTRAVY
Přímé pozorování krmení v kombinaci s pořízenými fotografiemi umožnilo částečně určit i složení potravy mláďat budníčka menšího. Souhrn v jednotlivých dnech ukazuje Tab. 1. (Dom. = dominance v %).

Uvedený přehled ukazuje, že v některých dnech dominoval určitý druh potravy. Zatímco 19.7. a 22.7. převažovala kobylka zelená, 20.7. to byly housenky zavíječe kopřivového. Podle fotografií se podařilo určit ulovenou potravu do rodu nebo i druhu. Nejčastěji byla mláďata krmena překvapivě nymfami kobylky zelené (Tettigonia viridissima), z motýlů byla rozeznána píďalka obecná (Epirrhoe alternata) a zavíječ kopřivový (Pleuroptya ruralis), housenky patřily rovněž zavíječi kopřivovému (Pleuroptya ruralis) a z pavouků byla určena čelistnatka (Tetragnatha sp.) a snovačka oválná (Enoplognatha ovata).

Samička budníčka menšího krmící mláďata kobylkou zelenou (Tettigonia viridissima). Proseč, 19.7.2013. Foto: Zdeněk Souček

Samička budníčka menšího se zavíječem kopřivovým (Pleuroptya ruralis). Proseč, 20.7.2013. Foto: Richard Stehlík

Samička budníčka menšího s pavoukem snovačkou oválnou (Enoplognatha ovata). Proseč, 20.7.2013. Foto: Richard Stehlík

KRMENÍ MLÁĎAT
Samička s potravou zalétala nenápadně do náletu, potom přelétla nad hnízdo a pokud bylo v okolí vše v pořádku, slétla k vletovému otvoru. Před tím se krátce ozvala, což bylo pro mláďata signálem k otevření zobáků. Někdy ale přílet proběhl zcela v tichosti. U hnízda se samička zdržela krmením 5-10 s, někdy i kratší dobu. Velkou potravu, jakou byly nymfy kobylky zelené, nemohla mláďata vlastními silami spolknout, a proto jim ji 2-3x zatlačila zobákem do krku. Postavení mláďat v hnízdě bylo obvykle takové, že dvě mláďata byla vpředu a další dvě vzadu. Samička až na výjimky krmila mládě umístěné vlevo vpředu, naopak trus odebírala mláděti umístěnému vpravo vzadu. Během tří hodin pozorování 22.7. odnesla trus celkem osmkrát, tzn. že každé mládě za tuto dobu vytvořilo dva odpadní produkty svého trávení. Trus pak byl vypouštěn asi 15 m od hnízda nad pasekou. Mláďata se po dostatečném nakrmení posouvala vrtěním vpředu doprava a vzadu doleva. Jedno „kolo" tímto způsobem absolvovala za 15-20 minut. Frekvenci krmení mláďat po hodinách během dne (22.-24.7.) ukazuje Tab. 2.

 Z tabulky je zřejmé, že nejintenzivněji krmila samička mláďata ráno, v dopoledních hodinách a v podvečer. Během 10 hodin bylo zaznamenáno 125 příletů ke hnízdu s potravou. Za celý den to mohlo být odhadem 150krát. Pokud uvážíme, že při hledání jednoho kusu potravy samička nalétala v průměru 100 m, pak za celý den to mohlo být až 15 km.
Mláďata opustila hnízdo 24.7. mezi 16-18 hodinou. Zbytek dne se zdržovala ještě v blízkosti hnízda a byla krmena přibližně v pětiminutových intervalech. Následující den samička hledala potravu i v okolí hnízda, ale mláďata se už zdržovala v lese. Sameček po celou dobu hnízdění intenzivně zpíval až do 28.7. O den později 29.7. se ještě několikrát krátce ozval a v následujících dnech už jsem jeho zpěv neslyšel a budníčky už jsem na hnízdišti nespatřil.

Odnášení trusu z hnízda. Proseč, 20.7.2013. Foto: Richard Stehlík

SOUHRN
Článek popisuje průběh hnízdění budníčka menšího (Phylloscopus collybita) od konce stavby hnízda (22.6.2013) až po vylétnutí mláďat z hnízda (24.7.2013). Hnízdo bylo nalezeno na malém smrčku 24 cm nad zemí v náletu topolu osiky. V potravě mláďat (83 kusů) byl zjištěn hmyz, housenky a pavouci. Největší podíl připadl na nymfy kobylky zelené (Tettigonia viridissima) a housenky zavíječe kopřivového (Plerouptya ruralis). Během 10 hodin pozorování krmení mláďat bylo zjištěno 125 příletů s potravou.

PODĚKOVÁNÍ
Za pomoc s určením potravy mláďat budníčka menšího z fotografií děkuji Zdeňku Součkovi z Poděbrad a Richardu Stehlíkovi ze Semil. Za determinaci motýlů děkuji Ladislavu Maršíkovi z Nového Města nad Metují a za určení pavouků Rudolfu Mackovi z Náchoda.

LITERATURA
ŠŤASTNÝ K. & HUDEC K. (eds) 2011: Fauna ČR, Práci 3/1. Academia, Praha
WEIDINGER K. 2008: Umístění hnízda, datum snůšky a velikost snůšky některých druhů
pěvců ve východních Čechách. Panurus 8: 15-25