Na základě tohoto hesla vyrážím hned 3.1. na Nechranickou nádrž a Kyjice. Sice už jsem byl venku hned 1. Ledna, kdy jsem nasbíral tuším 25 bežných druhů – z toho 8 jen na krmítku-))).

Vyrážím brzo ráno, chci stihnout zedníčka v Merklíně, o kterého se vzorně stará Vláďa Teplý (přikrmuje a kupuje mu takové lahůdky jako cvrčky). Zedníček je na svém místě a přeletuje po zdi továrny. Startuju na Nechranice. Mrzelo mě, že nemohl Vláďa pro nemoc, ale aspoň jsme zkonzultovali zastávky a stanoviště. Zajíždím na první místo – chatařský poloostrov. Zima jako v Rusku...V zátoce je asi 4000 kachen, z 98% divoké, ale vidím i poláky chocholačky. Dávám se pomalu na obchůzku. U vody stojí ještě volavka popelavá, od chat vylétá střízlík obecný. Na vodě mlha a vlny. U jedné z chat je ohromné krmítko – aspoň metrové a je obsypáno pěvci. Dlask tlustozobý, pěnkavy, jíkavec, stehlíci, v okolí je více jak 100 zvonků zelených. Ze sýkor jsou zastoupeny modřinka, koňadra, babka a úhelníček. Všímám si, že je otevřen vjezd do rekreační oblasti. Sedám do auta a jedu po cestě dál. Z křoví přeletuje asi 20 kvíčal a holubi domácí. Jedu asi kilometr a dostávám se na špičku poloostrova, kde parkuju a beru stativák. Zima je šílená, ale díky ušance a péřové bundě je mi jako v pokojíčku. Docházím na kraj vody, kde vidím až k ústí řeky, která zásobuje přehradu vodou.

Opět je na hladině strašně moc kachen, tak začíná scenování who made who...Ukazuje se jeden polák velký, potápka roháč a rudokrká, asi 10 kormoránů velkých. Ve velkém, asi 1000 hlavém hejnu kachen divokých jako pěst na oko září dvě zcela bílé kachny divoké. Nedaleko pluje zrzohlávka a asi 50m ode mne se vynořují 3 hoholové – samec a dvě samice. Nad hladinou přelétá orel mořský. Racky ani neurčuju, je jich strašně moc, ale zastoupeny jsou jak bouřní, stříbřitý, bělohlavý, středomořský a chechtavý. Pomalu jdu k autu, abych přejel na další zastávku. Na břízce pracuje žluna zelená. Rád sedám do vytopeného auta a jedu na další zastávku – vesnici Poláky. Po cestě vidím aspoň 40 káňat.
Zastávka 3. – Poláky, projíždím chatami až k vodě, kde nechám auto a stavím stativák. První pohled – 4x turpaní hnědí – nádherní fešáci a s nimi jeden černý, přesně na místě, které mi Vláďa poradil. Na hladině opět pár set kachen divokých, opět se mezi vlnami ukazuje trojce hoholů a přímo u břehu deset lysek.
Zastávka 4. – Nechranice. Auto zůstává na malém parkovišťátku a scházím se stativákem k vodě. Po pravé straně je kolonie chatek, kde jsou opět vidět stehlíci, kos černý, pěnkavy a zvonci. Patrám po hladině, opět nacházím veliké hejno kachen divokých, lysky a letos poprvé párek hvízdáků euroasijských, které sleduju asi 20 minut, než mi zmizí za ostrohem. Asi v polovině nádrže registruju asi 600 hus. Je to daleko na hledání husy malé, ale jsou zastoupeny jak běločelky (výrazně) pak polní a husy velké. Co jsem si stačil všimnout, žádná nemá límec. Asi po 20ti minutách mi je zvedá orel a husy míří pryč z nádrže. Přejíždím za hráz.
Zastávka 5. Auto opět parkuju na parkovišťátku, kde je šílené bahno, ale díky mrazu – zmrzlé. Vydávám se mezi keři podél nádrže, abych viděl na hejna kachen u skal. Zvedá se vítr a je to vidět na hladině. Vlny bijí do břehu jako u moře. Bohužel ale stěžují viditelnost na hladině. Několikrát zastavuju a zkoumám hladinu. Neustále jsem nadšený pohledem do svého Vortexu. Poskytuje mi nádherný čistý obraz. Nacházím konečně potáplici – nejprve malou, která se houpe mezi vlnami a nedaleko od ní u kraje hejna kachen divokých i potáplici severní. Sleduji jí, dokud to jde. Opět všudy přítomní rackové a kachny divoké. Potáplici už nevidím ani jednu tak balím sedám do auta a topím a přejíždím na Kyjickou nádrž. Po cestě se pokouším najíst asi ve třech hospodách, ale pizza není to na co mám chuť.
Kyjice – zastavuju na malém asfaltovém místě vedle silnice, myslím, že si tam to parkování vydupali rybáři. Dnes jsem tu ale sám. Foťák nechám v kufru, je vybitý (baterka už nevydrží nic, musím zainvestovat do nové). Na rameno stativák, na krk Vortex a razím pod most a dál k vodě. Stavím stativák a dnes nevidím ani žádného bezdomovce (mají ve zdejších keřích z kartonových krabic pomalu celé městečko) ale ani rybáře... je zima a nad vodou se válí chumáče mlhy. Rozhlížím se po hladině. Tak jako mezi vánocemi i teď je tu víc jak 80 morčáků velkých a brzy mezi nimi najdu i nejméně 6 morčáků prostředních a po delším pozorování i samici morčáka malého. Ta tu je někde od půlky prosince. Letos i poprvé potápky malé. Vracím se do auta a přejedu k hrázi. U mostu se ještě dívám na slepé rameno kde se zvedá více jak 50 volavek bílých a jako okřídlený šíp z drahokamu přeletí ledňáček. Zastavuju u závory na pokraji hráze a těch 200 metru k vodě jdu loukou, na které je ještě jinovatka, ač je po 12 hodině. Stavím stativák a snad 30m ode mne loví samice morčáka malého, kterou jsem viděl z předchozího stanoviště. Asi v půlce hráze je přes 1000 racků chechtavých a asi 200 velkých racků – bouřních. Středomořských... je jich plná obloha. Mezi nimi hledajíc potravu se proplétají dvě severky. Sleduju ještě asi 20 kormoránů, nad hladinou letí další orel mořský, ale tentokrát žádnou vzletovou paniku nezpůsobil. Blíží se pomalu třetí hodina a mlha taky houstne. Sedám do auta a pln zážitků se vracím domů. Kéž by každé pozorování bylo tak bohaté.....