Potápka černokrká je jen o málo větší než potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Ve svatebním šatu je typická širokým chomáčem žlutých pírek za okem.

Od podobné potápky žlutorohé (Podiceps auritus) se liší štíhlým, na konci nahoru zahnutým zobákem a v prostém šatu méně kontrastní černobílou kresbou hlavy a nápadným bělavým výběžkem jdoucím nahoru po stranách šíje. Pohlaví se zbarvením neliší. Je rozšířena na třech kontinentech. V Eurasii od Španělska po Čínu hnízdí poddruh P. n. nigricollis, v jižní a východní Africe P. n. gurney a v západní části Severní Ameriky P. n. californicus. Je převážně tažná, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě. Do Evropy se rozšířila během masivní expanze v 19. a na začátku 20. století z kaspické a černomořské oblasti. V současné době je téměř 70 % evropské populace soustředěno na Ukrajinu a do jižního Ruska.

Výskyt v ČR

V ČR hnízdí převážně v rybničnatých oblastech po celém území, přibližně do 650 m n. m. Přílet na hnízdiště vrcholí v dubnu, odlet v srpnu až září. Záznamy o přezimování jsou vzácné a v některých případech jistě pramení ze záměny s podobnou potápkou žlutorohou.
Maximální početnosti v ČR dosahovala v 60. až 70. letech 20. století, kdy byla zároveň naší nejhojnější potápkou. Od 80. let se začaly její stavy prudce snižovat a postupně vymizela z většiny obsazených lokalit. V letech 1985–1989 byla celková populace odhadnuta na 2500-5000 párů a v roce 2000 již na pouhých 400-800 párů. Příčiny tak rozsáhlého úbytku nejsou přesně známy, ale za nejpravděpodobnější bývají označovány degradace hnízdních stanovišť a negativní změny na zimovištích.
Hnízdí na mělkých jezerech a rybnících s bohatým zastoupením litorálních porostů, zvláště orobince Typha a zblochanu Glyceria. Zimuje na pobřežních vodách, jezerech a nádržích.
Převažuje hmyz a jeho larvy, malí korýši a měkkýši; ryby jsou zastoupeny jen minimálně. Pro kořist se většinou potápí, na rozdíl od ostatních druhů potápek ji však často sbírá i z hladiny.

zdroj Wikipedie