V noci jsem ještě ve dvě ponocoval. jak se o mne pokouší chřipka, spal jsem odpoledne. Na ráno si nedávám budíka, nějak to dopadne.
Vstávám okolo sedmé, pohled z okna - mrazík, al sluníčko slibuje krásný den. Birdovská ledvinka je sbalená, přidávám jen aparát, který jsem nabíjel. Termosku s čajem a už oškrabuju auto. Stále mi není dobře, tak Řežabinec a Vyšatov odsouvám na příští týden a mířím k mým milovaným Tchořovicím. Vjíždím na letiště a hned vidím první odměnu za dnešní výpravu. Asi 30m ode mne je jeřáb popelavý, spěšně dělám první fotografie. Vidím ho tu poprvé! V klidu odjíždím pomalu dále, abych ho nevyplašil. Opět jště z auta ze staženého okénka fotografuju dva orly mořské. Vylézám z auta a ještě se ohlížím za jeřábem - je ale pryč! Přijet o pár minut, minuli bychom se. Sjíždím ke Starému rybníku, kde nechávám auto, ještě z auta pozoruju párek čejek chocholatých. Parkuju a přezouvám si holínky s teplejma ponožkama.
Pomalu se vydávám podél stohu a potoka, mám namířeno za rybník Paseka. Ozývají se strnadi obecní a slyším hlas skřivana polního, ten se za chvíli ukáže i nad hlavou. Za stohem je elika louže, kde poskakují tři vrány obecné (jedna je šedivka) ve společnosti 2 čejek. Rozhlížím se po poli a loukách, ale nevidím ani husy ani jeřába. Fakt jsem měl asi kliku. Je nádherně, slunce posílá paprsky do jinovatky a vše okolo se třpytí jako tisíce diamantů. Do toho všeho zpívají sýkory koňadry, kosové černí, skřivani polní. Koukáme na sebe s krásným dospělým srncem, dělám pár záběrů. On se vrací k pastvě a já se pomalu posouvám dál. Jsem rád, že i když mne registruje, stejně jako stádo asi 30ti srnčího, nejsem pro ně rušivý element, ktrý je vyplaší. Kůli stadu dělám okliku, aby zůstalo v klidu. A vyplatilo se. Nad hlavou svým klasickým letem plachtí konipas bílý. Dalekohledem sleduju jeho dráhu, až mi mizí na vrcholkem pole.
Dostávám se k rybníku Paseka. Na něm se drží 12 kachen divokých. Okolo poletují strnadi obecní a zpívají pomalu z každého keře. Přestávám je počítat, stejně jako sýkorky. U Paseky prohlížím strom, kde často sedává kaně rousná. Překračuju malý potůček a koukám na střízlíka obecného, který mi mizí v trávě u potůčku. Obcházím Paseku a koukám na úžasná mokřakdla, která když nevyschnou, budou rájem pro bahňáky. Na jednom z nich zastihnu i "moje" dvě husy velké, jak se procházejí v mělké, ale velké louži.
Další rána, už jsem jich napočítal 15 od doby, co jsem vylezl z auta. Padají v nepravidelných intervalech a jsou poměrně z dálky. Prasata nebo kormoráni?? Netuším, kdo je dnes lovná. Dostávám se k jezírkům. Na keři se ozývá křik více jak 20ti vrabců polních a nad hlavou plachtí majestátní volavka. Jsem rád, že mám holínky, je to tu všude mokré, místy voda nad kotníky. Asi 5m odemne se zvedá do vzduchu bekasína otavní, bílé lemy křídel svítí krkolomným a rychlým letem. Na keři koukám na dva drozdy, tak už jsou tady taky!! jaro je opravdu tady, i když do oficiálního začátku pár dní ještě zbývá.
Pomalu se vracím k autu, přes pole ještě zacházím na kraj Nového rybníka, kde je klid a hladinu brázdí asi 20 kachen divokých, tak tady se nestříllo. Klestím si cestu mokrou loňskou trávou a místy zapadám do mělkých kalužích. Probojuju se u starých včelínů na kraj Starého rybníka a i tady jsou na hladině jen kachny. Vracím se k autu a vyrážím domů. Povinná zastávka na letišti a ještě vše zkontrolovat. hejno čejek nestačím spočítat, ale odhaduju jich okolo 40 kusů. To špačků, kteří letí jako formace stíhaček je přesně 16. Mažu domů na horký čaj. Dnešek se opradu povedl. V autě ještě nasazuju handfree volám kamarádovi Láďovi Jassovi. Mám rád rozhory s ním, když se odňekud vracím. cesta autem pak parádně ubíhá.
