Sobota ráno, na zem dopadají první kapky deště, bohudík jich není moc a po snídani přestane pršet úplně. Auty se přesouváme za Šeřeč a po zbytcích zatopené vesnice k bahnitým břehům. Koukám na zbytky základů stavení bývalé vesnice, která zde stála, než byla Rozkoš vybudována. Z ptactva nikde nic. V dálce vidíme postavu s dalekohledem, jak se pohybuje blízko vody a poctivě plaší vše před i za ním. Propátráváme stativáky aspoň vzdálené břehy s čejkami, kormorány a kachnami. Na bahnitém plácku nedaleko od nás je aspoň jeden kulík říční. To je výsledek chůze „birdera" před námi.

Franta Kopecký, Dodin, Vlaďa Teplý a Láďa Jasso

Postava nás registruje a míří k nám. Již z dálky spustí agresivní monolog o tom, jak si nepřeje, aby sem někdo chodil, aby se na Birds zadávaly údaje o zdejším ptacvu, jak díky zápisům zde chodí skupinky lidí a plaší ptactvo. To, že on je před chvílí svou chůzí po břehu rozháněl sám, se ale nezmiňuje! Korunu všemu dává tím, že ukazuje na partu přiopilých mladíků a to že je výsledek Birds! To už do mne vjel vztek a s pánem jsem si pohovořil. Představil jsem se a poprosil o jeho jméno. Překvapivě se z něj nevyklubal majitel Rozkoše a přilehlého panství!!! Já myslel z plamenného proslovu, že mu to všechno patří!

Jespák křivozobý

Pána zdárně a slušně ignorujeme, a jestli je tohle jeho cesta k ochraně Rozkoše, potěš koště!! Nadělá si víc nepřátel než přátel a lidí, kteří se mu budou snažit pomoc moc asi nenajde tímto přístupem. Pokračujeme v prohlídce a snad jen dva kulíci zlatí, kteří přeletí s křikem nad hlavou nám zvedají náladu. Tady končíme, vrátíme se sem v říjnu na další kolo tahu. Loučíme se s cypy Dodinem a Frantou, těším se, až je zase na nějaké akci uvidím. Balíme, Láďu hodíme do Jaroměře na vlak a my s Vláďou se vydáváme na „utajenou" dravčí lokalitu u Kladna. Proč utajenou netuším, myslím, že o ní ví kde kdo. Ve středu zde byly poštolky rudonohé, káně bělochvostá a zdržuje se tu i raroh. Ten je cíl našeho pátrání. Přijíždíme na lokalitu a tak jako ve středu, čeká na nás hejno deseti koroptvích. Snad se od naší minulé návštěvy ani nehnuly.

Koroptve polní

Ač se snažíme jakkoliv, přes velké množství dravců raroha nikde nenacházíme. Ale chtělo by ho to!!! Popojíždíme po zdejších silničkách a na pravidelných zastávkách kontrolujeme nejen vzduch, ale i pole. Bělořit, krkavci, poštolky obecné, káně lesní, jedna bělochvostá, párek luňáků červených a pochopy už nepočítáme. Je po poledni a vzduch se tetelí horkem a tak ani není možné zaostřit monokuláry na sedící dravce. Všichni dravci se rozostřují a vlní. Dáváme pauzu na jídlo a pokračujeme s prohlídkou. Když si pak přečtu, co se dělo u Olomouce, lituju, že jsme nejeli tam.

Káně belochvostá

Každopádně celý birdsession byl úžasný už kvůli lidem s kterými jsem se potkal a s kterými jsem rád, ale hlavně jsem učinil jeden veliký závěr!! Nespoléhat na hlavu a po vzoru Dodina psát všechno a hned. Časy, místa a druhy, pak se to z hlavy velice špatně loví. Ale považte, byl to přece jen luxusní výlet.