Po dlouhé době vyrážíme „ptáčkařit“ na celý den. Sraz máme v Mostě (forever) na půl deváté. Zajetý obvyklý ranní rituál, plnění termosek – čaj – káva, proviant na celý den (má parádní hliníková krabice na jídlo je Vláďou hanlivě nazvána mikrovlnkou!!) a s koloběžkou a výstrojí se sypu v šest do aut. Ještě že jsem jen s časovým náskokem. Vyrážím směr Plzeň, Plasy, Kralovice a ouvej, směr na Jesenice je neprůjezdný a tak mě objížďka vede přes Rakovník. Kontroluju na navigaci čas, vypadá to, že přijedu asi s desetiminutovým mankem. No nic, vytrpět to musím.
Společnost mi dělá autobiografie Ozzy Osbourna – Mé jméno je Ozzy, kterou mám konečně čas i doposlouchat. Při historii Black Sabbath a začátku sólové dráhy tohoto „madmana“, který ukusoval hlavičky holubicím a netopýru je na tolik poutavá, že mi cesta ubíhá.
Do Mostu přijíždím (je třeba opět dodat z netradičního směru, tak se orientuju jen podle vysokých budov a hrubým pocitem, kterým směrem je asi nádraží) na místo srazu v době, kdy akorát vychází Vladimír z nádraží. Jeho vysoká postava vyčnívá nad ostatními cestujícími.
Jsem rád, že kolegu vidím, zdravíme se ťuknutím pěsti, skládáme jeho věci do auta a já uklízím „svinčík“ na sedadle spolujezdce (termoska, brýle, obal po tatrance....jó vzpomínám, jak mi Ládík Jassů dělal kázání, že se v autě nejí – já teda jo!! Vysavač to pak snadno zlikviduje a to pohodlí za to stojí a v autě mi víc chutná a dlouhá cesta bez kávy???
Vítá nás prázdné jezero Bajkal, alias jezero Most. Jsme prvním autem na parkovišti, vyndáváme výstroj a husa velká nedaleko od nás na poli je prvním zásekem. Vyrážíme, ale pohled na nezvykle prázdnou hladinu nevěští nic dobrého. Druhým úlovkem je 7 potápek černokrkých, roháči, lysky, chocholačky, husy velké, nedaleko plavou i dvě housata. Zastavujeme a stativákem kontrolujeme hladinu. Je hodně silný studený vítr, který žene po hladině tisíce vln a vlnek. Prohlížíme jezero a jen na zadní části vidíme labutě a velké racky. Tady to dneska vzdáváme, jsou před námi lepší lokality.
Přejíždíme na Lenešický rybník, kde se potkáváme s partou z Mostu, chlubí se, že ráno viděli dva dudky.

Vyrážíme společně na nedaleký Seník, kde jsou vidět hnízdící čejky ve společnosti asi stovky špačků a samo, ani jeden růžový. Přijíždí nám další do party Martin, když „Mostečáci“ odjíždí, zůstáváme na Seníku. Rybník je vypuštěný, na bahně se prohání tři vodouši šedí a jeden kropenatý. Nic moc. Vracíme se na Lenešák, nový majitel ho naplnil vodou až po okraj, takže bahňáci adiéééé. Ale plná hladina taky není k zahození – víc jak 30 lžičáků pestrých, hvízdáci, oba druhy čírek, kádéčka, labutě.... Je na co koukat, jen to stání na kraji silnice s monokuláry není zas tak bezpečné, ale auta se nám zdárně vyhýbala.

Přejíždíme na druhou stranu rybníka, ohlašujeme se majitelům a vstupujeme do soukromé sekce rybníků. První je vypuštěný, po bahně běhá jako myšky asi 30 kulíků říční a kvarteto bojovníků. Martin vytahuje termokameru a hledá slučky. Postupujeme pomalu k vrbě na hrázi, kde je kamenná „kosa“ na které jsou další dva bojovníci, pár čejek a husice liščí. Na cestě můj první letošní bramborníček hnědý. Blíží se poledne, zbavili jsme se studeného větru, svítí sluníčko a hned nám je veseleji. Zkoušíme opět termokameru a nacházíme dvě slučky, které by člověk přehlídnul a tři bekasiny. Hnízdící husa velká před námi znamená, že dál nejdeme, ať jí nerušíme.

Vracíme se k autu a vyrážíme na další zastávku – na naší „Malou Moravu“. Vítají nás známá místa, jen tu chybí to rozpálené slunce, které děla v horkém létě tuto končinu neuvěřitelně malebnou a krásnou. Jako když kopci urazíte vršek a ta plošina je protkaná údolími a údolíčky, (snad zbytky nějaké těžby), kaňony...každopádně hledáme dudky, kteří tu hnízdí. Okolo nás zpívají strnadi, skřivani a černohlávek. Obcházíme pomalu celou plošinu kopce, setkáváme se dalším birderem Vláďou Tomanem a zastavujeme se na kus řeči, společně sledujeme rehka zahradního a pro všechny první pěnici pokřovní. Při odchodu z lokality přelétávají dva bažanti.
Vyrážíme na Kněžické rybníky. Odpojuje se Martin a tak pokračujeme s Vláďou opět sólo. První Kněžický rybník je vypuštěný, zkoumáme rákosí a máme hned dva bramborníčky černohlavé, přejíždíme na hráz, kde snáze přehlédneme celá bahna. Nad hlavou točí termiku káně a pochop, jako dvě „teleta“ máme nad hlavou čápy černé, kteří po přeletu nad naší hlavou krouží nad druhým rybníkem. Věnujeme se bahnům, volavky popelavé, kachny, ale i bekasina otavní a 4 další kropenáči, kulíci říční a pobíhající konipasové. Pátráme po modráčcích, ale bez úspěchu. Přesouváme se na druhý Kněžický rybník. Volavky bílé svítí do dálky a podél břehu hledají potravu „naši“ čápi černí, jinak na hladině klasická sestava – lysky, kádéčka, roháči...

Na stromě vedle nás mě zaujme bílý bod, krahujec obecný, který jako na povel vyráží do vzduchu a v kruzích létá nad rybníkem, přidává se paní motáková. Končíme, Vladimíra odvážím na vlak a mně dál bude „dělat“ společnost Ozzy Osbourne. Cesta je parádní, jen plán, že projedu těsně okolo Jesenic a vyhnu se té velké objížďce mi hatí zákaz vjezdu asi 15km před před Jesenicemi a to značí co? Že se opět vydávám směrem na Rakovník, kde uhýbám na Plzeň a opět putuji luhy a háji naší krásné země. V Plzni mám malou zastávku u synka a jedu směr Home Sweet Home, jak pějí Mötley Crüe. Nad Vlčtejnem mě potěšil můj první letošní luňák hnědý a domů už je to „coby“ kamenem dohodil.