Krásná neděle, ze včerejška všude leží pár centimetrů sněhu a tak máme okolí chalupy jako přikryté bílou peřinou. Líska nad krmítkem, ale i nedaleká jabloň je obsazená ptáky, čekající, až jim zasypu do zahradního krmítka. Na pestrost druhů si nemůžu stěžovat a tak hned po ránu zapisuju koňadry, babky, parukářku, úhelníčka, mlynaříky, čížkové, pěnkavy, zvonek, brhlík leze po staré lístce s páskou přes oči a tradičně hlavou dolů. Straka krade maso, které včera nechaly kočky, nad chalupou plachtí káně lesní, přeletí hrdlička zahradní a strakapoud na starých stromech, které jsme jim nechali na pronajatém pozemku stát, vyťukává morseovku jako radista u potápějící lodi.
Smetu sníh z auta a zamířím na Nepomuk a tchořovické letiště. U Neuraz sedí tradičně na starém sloupu káně rousná a nedaleko poštolky, zírají na zasněžené pláně polí, které přikryl sníh a nad horizontem se pohybuje stádo srnek. Zastavím se na Jednotě, zůstalo tam malé nezamrzlé oko, kde jsou KD, lysky a přeletuje velký racek. Před Nepomukem na poli volavka bílá, kdyby nestála tak blízko silnice, na bílém sněhu jí i přehlédnu.

Letiště, začalo svítit, stavím stativák a a rozhlížíme. Vrány, další káně lesní sedí na kůlech za volavkou popelavou, za rybníkem na vysokém smrku sedí orel mořský a na staré jívě u rybníku jestřáb. Malá smíšená hejna pěvců, se pohybují na keřících z jedné strany letiště. 

Přejíždím na Kovčín, tady je větší plocha volná, 26 morčáků velkých plují za sebou jeden za druhým, jako by byli uvázáni na jendom provázku, plachtící orel, potápějící kormorán, kádečka nepočítám. V dubové aleji na hrázi se prohání sojka, daleko na stromě sedí hýl, v křoví parta strnadů, kosů.
Čas oběda, tak sedám do auta a vracím se do civilizace, užívám si.

Opět se mi ukázalo, jak pro mne byla dobrá koupě Nikon Coolpix 1000ky. Zkoušel jsem fotografovat hýla a pak mě napadlo srovnání – před a po. Fotografováno z jednoho místa