100x prokeltý druh, který mi utíkal již 9 let, pokaždé jsem přijel pozdě, nebo jsme ho nedohledali. Ani dnešní ráno nenaznačovalo nic výjimečného. Krásné slunné ráno na chalupě slibuje krásný celý den. Vše se mění, když po obědě kontroluju zprávy, mimo WhatsApp i na – Birding Plzeňsko (Borku parádní nápad s tím profilem) a tam zírám. Libor ráno vysledoval kulíky hnědé u Přehýšova. Vzhledem k tomu, že do Hradce u Stodu jezdím hlídat vnučku a onehdy jsem byl nedaleko na luňci šedém (opěr Liborův nález), mám nějakou představu, kde kulíci jsou. Zjišťuju, že Martin už je na cestě, ale já stále váhám. Budou/ nebudou?? Volám několika kamarádům, co jsou na místě, ale nikdo to nezvedá. Rozhodnuto, jdu sekat. Vjíždím traktůrkem do sadu a dám se do sekání, mám to tak na hopdinu, ale hlava šrotuje. Hlavou letí všechny ty neúspěšné cesty, ale...mám dosekáno a na telefonu ztracená volání. Martin právě odjíždí, ale kulíci jsou na místě. Pivo k obědu už je „rozložené“, „požehnání“ od manželky také dostávám tak vyrážím.
Cesta ubíhá, jelikož hlava opět přemýšlí, budou/ nebudou...V Přehýšově vypínám navigaci a „přepínám“ na Martina a posléze na Libora. S jejich trpělivostí odbočuju na „polňačku“ a zdálky mě zdraví záchytný bod – posed a u něj Milan Haas. Vzhledem jeho klidnému postoji a úsměvu na tváři je to jasné, ale ptám se...“jsou“? Jen mě pouští ke stativu a už je vidím “mršky prokleté“. Ufff, sevřený žaludek po celou cestu povoluje a já se kochám kulíky. Vypíďalkuju se na posed, z kterého je opravdu lépe vidět, přesto je foto jen dokumentační. Docházíme k počtu 16ti kusů (později se ukáže ještě jeden). Přijíždí další birder – Petr Kašpar, předáváme „štafetu“ a vracíme se s Milanem k autu. Já se ještě stavuju u malé Elišky (je kouzelná), když jedu skoro okolo a vracím se na chalupu. Veliké díky Liborovi, koukal jsem do záznamů a tak díky jemu mám připsané z těch hodně vzácných, oba supy a luňce šedého a přidávám kulíka hnědého. Borečku, ještě jednou moc moc děkuju.