V pondělí odpoledne po práci vyrážíme s Vaškem na sluky. Včera pozoroval přeletujícího jedince sluky, nedaleko Poříčí. Před pátou ho vyzvedávám v Poříčí a už si to míříme na Struhaře, kde odbočujeme na Nechanice. Zastavujeme na první zajímavé pasece. Je krátce po páté a zkoušíme zvukovou nahrávku sluky. Okolo nás se odehrává kosí koncert. Kosí zpěv je slyšet ze všech stran. Zůstáváme na místě nedaleko posedu a sledujeme okolí. Na vzdálených listnáčích sedí stehlíci obecní, nedaleko nás na nízkém smrčku zpívá svoji píseň jara drozd zpěvný, zdárně mu sekundují strnadi obecní, pěnkava zpívá z povzdálí. Do křoví před námi přilétne párek babek. Měníme nahrávku a zkoušíme sovy - kulíška a sýce. Také bez úspěchu.

Necháváme auto na cestě a pěšky se přesunujeme asi 200m na místo, kde Vašek včera viděl sluku poletovat. Při odbočení na „naší“ cestu nás předjíždí omlácená „felina“. Auto zastavuje na místě, kam míříme i my a z auta leze myslivec s puškou. Vzájemně po sobě pokukujeme a dáme se do řeči, když k sobě dorazíme. Jde sednout na posed a číhat na prasata a to přesně v místech, které máme vyhlídnuté my. Když mu prozradíme účel naší cesty, kroutí hlavou, že tady sluky nikdy neviděl. Mluví o prasatech, jelenech, ale sluky ne. No každopádně nás to nutí zůstat na cestě a moc neprozkoumávat paseku s nízkými smrčky. Víme prd, jak je zbrklej -)) Zkoušíme opět nahrávku sluky. Nic. Je okolo šesté, tak se vydáme pomalu po cestě do hloubi lesa. Nedaleko bubnuje strakapoud velký a záhy ho najdeme, jak buší do rozsochy stromu. Z lesa za námi vyletí káně. Zastavujeme na malé mýtině, listnáč před námi je samá díra. Zkoušíme zaškrábat na kůru stromu. Opět pouštíme hlasy sov. Reakce žádná. Nad hlavou proletí pár kvíčal a zpívá zvonek zelený. V koruně vysoké borovice se pohybuje malý pěvec, není možné ho ale určit, neustále ho kryjí trsy jehličí a neozývá se. Je 18:15 a vracíme se. Zastavujeme na vyhlídnutém místě a občas na pár vteřin pouštíme sluku. Po půl sedmé nám vylétne z mýtiny a za pár vteřin mizí mezi stromy. Slyším jen zvuk, jak Vašek stihl 2x zmáčknout spoušť a je zase klid. To bylo rychlé, Vašek kouká do aparátu, fotka je celá černá, snad se to podaří alespoň částečně zesvětlit. Mám rád jisté určení a tohle bylo opravdu jako blesk. Zůstáváme na místě už v povznesené náladě, čekáme na slučí druhé kolo! Na vysokém modřínu už za velkého šera je pohyb v suché špičce a vzápětí se ozve sýc rousný. Z druhé strany, z míst, kde jsme nechali auto, mu odpovídá druhý. Než stačíme rychle zareagovat, tiše proplachtí nad našimi hlavami a mizí v lese. Už je tma. Vracíme se k autu. Druhý sýc je ze strany od auta slyšet stále. U auta se zastavujeme, houkání je intenzivní, ale už se od nás oddaluje. Nechceme ho už rušit. Sedáme do auta spokojeni. V duchu vzdávám poctu Vaškovi za jeho bleskovou reakci, s jakou „tasil“ fotoaparát a stihl 2x „vystřelit“.

Z posedu se celou dobu rána neozvala, takže asi pro ten večer (aspoň po dobu naší přítomnosti) se všechna zvířátka zdárně vrátila domů.

fotografie sluky v titulce je pouze ilustrační, zdroj internet