Pro pozorovatelé ptáků je zima obdobím, kdy stojí na zmrzlých březích a snaží se identifikovat vodní ptáky na vzdálené zamrzlé vodní ploše. To mimo jiného znamená soustředit se na jejich tvar, tvar hlavy, proporce těla a na jejich chování. Je pochopitelné, že by vás dost demotivovalo, kdybyste prošli kolem ptáka, kterého byste nepoznali jen proto, že spí a zakrývá částečně nebo úplně svoje typické znaky. Na druhou stranu to ale otevírá nové možnosti: některé případy totiž vyřešíte snadněji, když pták spí, než když je vzhůru.

Stále identifikovatelní: kachna divoká, potáplice lední a potápka rudokrká, všichni ve svých typických polohách. (foto je ilustrační a upravená velikostně). Proporce upravil: David Sibley

I když je část hlavy spícího ptáka zakrytá, to, co vidíte, může být stále užitečné. Pták, který je vzhůru, se neustále pohybuje, ukazuje, drbe, rozhlíží, uklidňuje, dvoří, zápasí, potápí se apod. Tvar hlavy se mění, jak se pírka zvedají a klesají podle toho, co pták dělá a jak se cítí. Spící pták prostě spí a tvar jeho hlavy zůstává neměnný.

Rozlišit poláka kaholku a poláka vlnkovaného nebo hohola islandského a hohola severního, může být snazší, když spí jednoduše proto, že jejich tvar je tehdy neměnný a spolehlivý. Stejně tak mohou pomoci při rozlišování ptáků polohy, ve kterých spí, zejména pokud druhy nejsou příbuzné.

Poloha spící kachny je známá každému. Otočí hlavu o 180 stupňů a ponoří zobák do per na zádech. Když ptáci spí na vodě, jde jim o maximální vztlak, a tak spí nad hlubokou vodou se zvednutým ocasem. Tahle změna je opravdu dobře pozorovatelná hlavně u potápějících se kachen, jako jsou třeba turpani nebo morčáci. Když jsou aktivní, jsou ponořeni hlouběji ve vodě a jejich ocas se dotýká hladiny. Pokud jste zvyklý, že vypadají takhle, může být matoucí je vidět s ohnutými zády a zvednutým ocasem, když spí.

Potáplice, stejně jako kachny, zastrčí zobák do per na zádech, když se chystají spát. Když spí, mají nízký profil a spuštěná ramena.

Potápky mají unikátní polohu na spaní. Místo toho, aby otočili hlavou, prostě jí zakloní dozadu, až dokud se nepoloží na záda, a pak zanoří zobák stejně jako krk. Z toho důvodu mají úplně jinou siluetu než potáplice nebo kachny, což okamžitě umožňuje odlišit ptáka a identifikovat ho jako potápku.

Kormoráni nikdy neplavou na hladině, když spí.

Identifikovat vzdálené vodní ptáky je složité, ale neignorujte spící ptáky. Mohou vám dát vodítka, které neuvidíte, když jsou vzhůru.

David Sibley píše rubriku „Příručka k identifikaci“ v časopise BirdWatching. Publikoval v Sibley Guide to Birds v roce 2000, Sibley Guide to Bird Life and Behavior v roce 2001 a Sibley’s Birding Basics v roce 2002. Je též autorem Sibley Guide to Trees (2009), the Sibley Guide to Birds-Second Edition (2014), a guides to birds of eastern and western North America (2016). Dostal ocenění Roger Tory Peterson Award od Americké pozorovatelské asociace za celoživotní dílo a čestné ocenění z Národní přírodní rezervace spolku ochrany za jeho podporu zachování ptáků.

Autor: David Sibley
Zdroj: birdwatchingdaily.com
Překlad: Peter Haluza