Husa běločelá
Ačkoliv je někdy nazývána „Evropská“ nebo „Eurasijská“ husou běločelou, pásmo hnízdění se prostírá napříč severním Ruskem. Východní populace zimuje ve východní Asii, hlavně v Číně, Japonsku a Koreji, ta ze střední Sibiře zimuje v Evropě, v převážné míře v Holandsku, jihovýchodní Evropě a kolem Černého a Kaspického moře.
V Británii tato husa zimuje v jižní Anglii a zejména ve východní části země, ale při příležitostných přílivech velké zimující holandské populace můžeme pozorovat jejich častější výskyt. Tento druh dává přednost mokrému travnímu porostu před strništěm nebo polem s cukrovou řepou – i když to není nedotknutelné – výhradní pravidlo - má sklon zůstat v hejnech stejného druhu a nemíchat se s jinými druhy hus.
Je to středně velká husa s poměrně čtvercově vypadající hlavou a spíše krátkým, trojúhelníkovým zobákem. Dospělé husy běločelé mají malé bílé čelo a velmi variabilní proužkované černě zbarvené břicho.
Juvenilní a časní ptáci v 1. zimním šatu (charakteristické znaky – bílé čelo a černé břicho získávají během první zimy) postrádají tyto rysy a identifikace závisí na těch rysech, které jsou společné pro všechny věkové kategorie - střední šedohnědý šat s malým tónovým kontrastem mezi krkem a tělem, tmavší opeření kolem báze zobáku a lehce světlejší obličej, růžový zobák (i když skutečná barva může být obtížně rozeznatelná při některých světelných podmínkách), žádný zřetelný oční kroužek, tmavý, šedý ocas zakončený široce bílými špičkami, oranžové nohy a plovací blány.
Mláďata, kterým chybí bílé čelo a proužky na břiše, je třeba pečlivě odlišit od husy krátkozobé a husy velké. Za letu husy běločelé postrádají výrazné světle šedé přední křídlo, jaké mají husy krátkozobé a husy velké, a proto horní křídlo vypadá tmavší a stejnoměrnější. Ozývá se vysokým, melodickým lyo-lyok.

Husa malá
Tento druh je monotypický a omezený na Palearctic. Hnízdí od severní Skandinávie na východ přes Sibiř. Východní ptáci zimují hlavně ve východní Číně, zatímco západní míří jihozápadně do Evropy. Východní Maďarsko a oblast kolem Černého a Kaspického moře jsou tradiční destinace, kde ptáci zimují mezi obrovskými hejny hus běločelých.
V celém rozsahu, zejména na západě je však velmi vzácný, světová populace obsahuje jen kolem 28 – 33 tisíc ptáků. Počty neustále klesají a druh je zapsán na červeném seznamu druhů určených k ochraně (Red-listed Species of Conservation Concern). V posledních letech byla skandinávská populace téměř vyhubena a byla rozšířena pomocí programů znovuobnovení z ptáků, kteří zimují na tradičních místech v Nizozemsku.
Tento druh býval v Evropě každoročním tulákem, zejména mezi husami běločelými, ale také mezi husami polními. Výskyt na těchto místech však nyní ustal a dnes je tento druh v Evropě extrémní raritou, přičemž budoucí jedinci s největší pravděpodobností budou pocházet ze skandinávsko- nizozemské aktivity znovuobnovení.
Je to malá husa, menší než husa běločelá a často ji lze rozpoznat jen na základě tohoto rysu. Liší se také stavbou, má zvláště malý, krátký zobák a spíše oválnou hlavou „s vysokým temenem“, se strmým čelem, krátký krk (další dobrý znak při pozorování na dlouhou vzdálenost), krátké nohy a poměrně dlouhá křídla, která přesahují za špičku ocasu. Husy malé se živí aktivně a pohybují se mnohem rychleji s hejny velkých hus, což napomáhá jejich určení.
Dospělí se podobají husám běločelým v jejich základních odstínech šatu a barvách holých částí, ale jsou celkově o něco tmavší a mají rozsáhlejší bílý předek, který sahá výš na čelo a může sahat do poloviny temena. Toto může být překvapivě obtížné posoudit při přímém pohledu, ale možná to bude snadnější hodnotit pro pohledu bočním. Dospělí mají také v průměru méně rozsáhlejší proužky na břiše. Dalším důležitým rysem společným pro všechny věkové kategorie je krásný žlutý oční kroužek.
Volání je podobné jako u husy běločelé, ale je ještě vyšší.

	Husa malá a husa běločelá Tento nádherný obrázek krásně zachycuje spolu oba druhy, jak husu malou tak běločelou. Husa malá (nahoře) vypadá zde jen o trochu menší, ale její krátký, malý zobák, krátký krk, ale spíše zaoblený profil hlavy jsou zřetelnější. Viditelný jsou také u husy malé výrazný žlutý oční kroužek a rozsáhlá bílá skvrna na čele, která sahá až k přednímu temeni. Proužkování na břichu je také obvykle spíše slabé Oba druhy se vyskytují v Evropě. Husa běločelá může být viděna kolem v poměrně dobrých počtech během chladnějších měsíců, zatímco ta druhá je nyní velmi vzácná a najít jí je opravdovou výzvou. Rozeznat tyto velmi na první pohled podobné husy je identifikační výzvou a Andy Stoddart poskytuje veškeré informace potřebné k identifikaci těchto hus ve všech šatech.
	Husa běločelá Husy běločelé jsou svou stavbou spíše obyčejné, ale všimněte si poměrně dlouhého krku, čtvercově vypadající hlavy a středně dlouhého, trojúhelníkového zobáku. Šat je obvykle spíše světle šedo-hnědý bez výrazného ztmavnutí na hlavě a krku. Omezené bílé čelo je zde dost nevýrazné, ale všimněte si také linie tmavšího peří, které ho odděluje od zbytku obličeje a chybí jakýkoliv žlutý oční kroužek. Proužky na břiše jsou velmi proměnlivé a spíše slabé u tohoto jedince. Konečně, všimněte si také poněkud široké bílé špičky u ocasu.
	Husa malá Husa malá je malá, jemná a kompaktní husa, s dlouhými křídly, krátkýma nohama a krkem, zaobleným temenem, lehce „tučně vypadajícími“ tvářemi při pohledu na hlavu a krátkým, spíše drobným zobákem. Ještě markantnější při takovém bližším pohledu jsou dva klíčové identifikační znaky: výrazný, jasně žlutý oční kroužek a rozsáhlé, bílé čelo, které sahá až k přednímu temeni. Proužky na břiše jsou typicky slabé u tohoto jedince, zatímco krk a hlava jsou lehce tmavší než tělo.
	Husa běločelá V letu je stavba husy běločelé spíše běžná. U tohoto jedince v blízkém dosahu je viditelná klíčová kresba čela a barvy nohou a zobáku, ale při delším dosahu se zaměřte spíše na rovnoměrně vypadající horní křídlo a rozsáhlého hnědého zakalení přes střední křídelní krovky.
	Husa malá Krátký krk, zaoblená hlava a malý zobák husy malé jsou zde velmi zřetelné, stejně jako jasně žlutý oční kroužek a výrazné, „zářící“ čelo. Povšimněte si zejména silného kontrastu mezi hlavou/krkem a tělem, tento kontrast nikdy není u husy běločelé a vyvolává srovnání s husou krátkozobou. Také zde můžeme vidět slabé proužky na břiše.
	Juvenilní husa běločelá Tohoto ptáka můžeme snadno identifikovat jako juvenilní podle poněkud zaoblených světlých lemů k jeho vrchním částem těla a tělovým perům. Chybí bílé čelo a proužky na břiše dospělých hus běločelých, ale celková stavba ptáka, šedo-hnědé odstíny, středně dlouhý, trojúhelníkový růžový zobák a tmavší opeření kolem kořene zobáku, to všechno jsou znaky vedoucí k identifikaci tohoto poddruhu.
	Juvenilní husa malá U této juvenilní husy malé podobně chybí znaky dospělých - bílé čelo a proužky na břiše, ale drobná stavba, dlouhá křídla, krátký krk, zaoblená hlava, krátký zobák – to vše označuje jeho identitu. Zvláště si všimněte, že žlutý oční kroužek je už docela vyvinutý, což dále potvrzuje jeho identitu.

Zdroj: Birdwatch, leden 2020