Lindušky jsou nevýrazně zbarvení pěvci, jejichž určování může za určitých podmínek dělat potíže. Většinou ale v době hnízdění není jejich determinace tak problematická. Během určování kromě zpěvu výrazně napoví hlavně prostředí, ve kterém se lindušky vyskytují. Přelom dubna a května je obdobím, kdy našim územím protahují lindušky rudokrké, zároveň se nyní vracejí i u nás nejvzácnější hnízdící lindušky - linduška úhorní. Lindušky horské občas u nás i zimují na bahnech vypuštěných rybníků, lindušky luční a lesní se už také vrátily z jihu a v tomto období už se chystají hnízdit.

0,00 - Linduška horská (Anthus spinoletta)
2,18 - Linduška luční (Anthus pratensis)
6,34 - Linduška lesní (Anthus trivialis)
9,42 - Linduška rudokrká (Anthus cervinus)
11,47 - Linduška úhorní (Anthus campestris)

Linduška horská (Anthus spinoletta) má jméno, které dobře vystihuje prostředí, ve kterém žije. Jsou to balvanitá pole s travnatými ostrůvky, horské louky často s klečí, kamenité sutě a srázy nad hranicí lesa. Nejvýznamnějším hnízdištěm v České republice jsou Krkonoše, kde hnízdí jen v polohách nad 1270 m n.m. Také pravidelně hnízdí v Jeseníkách, kde žije pohromadě i s Linduškou luční (Anthus pratensis). Lindušky horské (Anthus spinoletta) obvykle v září sestupují do nižších poloh, v blízkosti vod, někdy zde zůstávají i zimovat. Většina jich ale odlétá do jižní a jihozápadní Evropy. Na svá horská hnízdiště se vracejí od konce března do května, kdy ještě v horách leží sníh. Jsou tedy částečně tažné.

Linduška luční (Anthus pratensis) hnízdí v České republice pravidelně od nížin až po nejvyšší hory. Je tažná, migruje jen na krátké vzdálenosti. Zimuje hlavně ve Středomoří, včetně severní Afriky. Jednotlivci i malá hejnka u nás přezimují hlavně u nezamrzlých vodních toků. Jarní přílet spadá do března až dubna, odlet do září až listopadu. Potravu je převážně živočišná, drobný hmyz, pavouci, sekáči a plži, od podzimu i drobná semena.

Linduška lesní (Anthus trivialis) přilétá na hnízdiště asi v polovině dubna ze savan východní a západní Afriky. Hnízdním prostředím jsou hlavně okraje lesů a paseky, pastviny s roztroušenými stromy. Potravu tvoří hlavně bezobratlí živočichové, může přijímat i semena a plody rostlin.

Linduška rudokrká (Anthus cervinus) Přes naše území pouze protahuje v dubnu a květnu, na podzim v září a říjnu, bohužel nehnízdí. Svým vzhledem hlavně na podzim připomíná Lindušku luční (Anthus pratensis), ale na rozdíl od ní má kostřec hustě čárkovaný, který je vidět z boku při hledání potravy, kdy má ocas svěšený dolů. Za letu se od Lindušky luční (Anthus pratensis) liší výrazně kratším ocasem

Linduška úhorní (Anthus campestris) je největší a nejvzácnější z našich lindušek. Je ohroženým druhem hnízdícím v současnosti jen na severočeských výsypkách po povrchové těžbě hnědého uhlí. Linduška úhorní je tažný druh zimující v Africe jižně od Sahary. Na hnízdiště přilétá od druhé poloviny dubna do května, odlétá v srpnu až září.