Rozlišit oba druhy šoupálků není v terénu úplně jednoduché.
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) je drobný pěvec, výrazně menší než vrabec, s obloukovitě zahnutým zobáčkem. Má dlouhé a ostré drápky a zesílené, velmi tuhé brky dosti dlouhých ocasních per, o které se opírá při lezení po kůře stromů. Při prohledávání stromové kůry postupuje tak, že začne u paty stromu, šplhá trhavými poskoky v nepravidelné spirále nahoru, pak sletí ke kořenům dalšího stromu a znovu pokračuje vzhůru. Jeho potravou je hlavně hmyz včetně vajíček, larev i kukel žijících na kůře stromů. Častou kořistí jsou mšice a mery, také pavouci a sekáči. V zimě ho můžeme vidět, jak požírá i semena jehličnatých stromů, někteří ptáci navštěvují i krmítka.
Je velmi těžko odlišitelný od Šoupálka krátkoprstého (Certhia brachydactyla). Liší se od sebe hlavně hlasem a zpěvem, ale někdy se vyskytnou jedinci, kteří umí napodobit hlas opačného druhu. Šoupálek dlouhoprstý má kratší, méně zahnutý zobák. Spodina těla bývá bělejší, nadoční proužek je výraznější. Velký zářez na křídelní pásce tvoří černý pravoúhlý výrazný schodek. Tento znak je asi nejdůležitějším rozdílem obou druhů, ale při pohybu šoupálka po kmeni stromů je těžko postřehnutelný.
Šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) má břicho našedlé, nadočnicový proužek je nevýrazný, šedobílý, zobák je trochu delší a zahnutější. Oba druhy se liší hlasovými projevy, ale někteří dokáží napodobit hlas příbuzného druhu. Potravu tvoří hmyz, který získává ze škvír a prasklin kůry stromů, v zimě i v malé míře přijímá i semena.

English
Distinguishing the two species of Certhia is not entirely easy in the field.
The Eurasian treecreeper (Certhia familiaris) is a small songbird, significantly smaller than a sparrow, with an arched beak. It has long and sharp claws and reinforced, very stiff quills of rather long tail feathers, on which it leans while climbing the bark of trees. When searching the bark of a tree, it proceeds by starting at the base of the tree, climbing up with jerky hops in an irregular spiral, then swooping down to the roots of another tree and continuing upwards again. Its food is mainly insects, including eggs, larvae and pupae living on the bark of trees. Aphids and mealybugs are common prey, as are spiders and woodpeckers. In winter, we can see him eating the seeds of coniferous trees, some birds also visit feeders.
It is very difficult to distinguish it from the Short-toed treecreeper (Certhia brachydactyla). They differ from each other mainly in voice and singing, but sometimes there are individuals who can imitate the voice of the opposite species. The long-toed sandpiper has a shorter, less curved beak. The underside of the body is usually whiter, the upper stripe is more pronounced. A large notch on the wing band forms a black rectangular prominent gap. This sign is probably the most important difference between the two species, but it is hard to notice when the shrew moves along a tree trunk.
The Short-toed treecreeper (Certhia brachydactyla) has a greyish belly, the supraorbital stripe is indistinct, grey-white, the beak is a little longer and more curved. Both species differ in their vocalizations, but some can imitate the voice of a related species. Food consists of insects, which they obtain from cracks and crevices in the bark of trees, and in winter they also eat seeds to a small extent.