Estonsko – Národní park Matsalu

Estonská republika (Eesti Vabariik) leží nejseverněji ze tří pobaltských států. Většinu povrchu státu tvoří nížina s četnými lesy, jezery a rašeliništi. Estonsko má členité mořské pobřeží a patří mu tisíce ostrovů a ostrůvků v Baltském moři. Země má poměrně zachovalou přírodu a má proto i několik velkoplošných chráněných území. Z nich je pro ornitology nejpřitažlivější Národní park Matsalu (Matsalu Looduskaitseala).

Ve dnech 4.-11.9.2004 jsem se autem s kamarádem V. Sovou vypravil na sever k Baltskému moři. Poprvé jsme ptáky pozorovali na poloostrově Hel v Polsku. Na jeho konci u města Hel jsme kromě jiného sledovali racky stříbřité (Larus argentatus) na střechách domů, racky chechtavé (Larus ridibundus) a mořské (Larus marinus), rybáky obecné (Sterna hirundo) a severní (Sterna sandvicensis). Běžný tu byl i kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Na prázdné pláži u Jastarnii hledala potravu málo plachá koliha malá (Numenius phaeopus). Při průjezdu krásnou krajinou Mazurských jezer jsme občas zahlédli i hejna jeřábů popelavých (Grus grus). Zatímco v Polsku, Litvě i Lotyšsku ještě vládlo příjemné letní počasí a dalo se i koupat v moři, Estonsko nás přivítalo zataženou oblohou s bouřkami a citelným ochlazením. U moře se k tomu pak přidal i silný severozápadní vítr.

Národní park Matsalu leží na severozápadě Estonska asi 110 km od hlavního města Tallinu. Matsalu je mělký mořský záliv obklopený pastvinami a lesy. Do zálivu se vlévá řeka Kasari, která tu tvoří rozsáhlou déltu s rákosinami a loukami. Rozloha národního parku je 48 640 ha a patří tak k nejvýznamnějším lokalitám vodních ptáků v celém Pobaltí. Bylo tu dosud zjištěno 275 druhů ptáků, 49 druhů ryb a 47 druhů savců. Základní informace o přírodě NP Matsalu získá návštěvník v informačním středisku v Penijöe u města Lihula. Je zde také malé muzeum. Ornitolog tu získá podrobnou mapku o rozmístění pozorovacích věží, ze kterých je možné ptáky lépe sledovat. Zjistili jsme tu také, že v celé oblasti nejsou žádné kempy, a proto jsme nocovali v porostech jalovců na mořském pobřeží. Zdá se, že oblast Matsalu je málo osídlená a na některých místech jsme si připadali jako na konci světa. Mají tu také dvě zajímavé dopravní značky, se kterými se u nás nesetkáme. Na jedné je los a upozorňuje nás na možnou srážku s tímto velkým zvířetem a ta druhá označuje konec asfaltové silnice. Ta je tu tak častá, že jsme většinou jezdili po kamenitých nebo písčitých cestách.

V mořské zátoce u Kuke jsme 7.9. ráno pozorovali hoholy severní (Bucephala clangula), lžičáky pestré (Anas clypeata), čírky obecné (Anas crecca), 100 turpanů hnědých (Melanitta fusca), labutě velké (Cygnus olor) a 2 labutě zpěvné (Cygnus cygnus). V porostech jalovců se vyskytovala pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), bělořit šedý (Oenathe oenathe) a slavík modráček (Luscinia svecica). Nízko nad terénem protáhl krahujec obecný (Accipiter nisus).

Z pozorovací věže u Keemu jsme sledovali husy velké (Anser anser), 100 hvízdáků euroasijských (Anas penelope), 20 morčáků bílých (Mergus albellus), 300 labutí velkých (Cygnus olor), čejky chocholaté (Vanellus vanellus), kolihu velkou (Numenius arquata) a 5 orlů mořských (Haliaetus albicilla). Kolem zemědělské usedlosti poletovalo asi 100 vran šedých (Corvus cornix), které tu žijí synantropně. Z pozorovací věže u Penijöe návštěvník vidí na jedné straně nepřehledné porosty rákosu a na druhé pastviny. Na nich v době naší návštěvy odpočívalo asi 50 jeřábů popelavých (Grus grus). Potravu tu hledal moták pochop (Circus aeruginosus) a káně lesní (Buteo buteo). Vysoká pozorovací věž u Klostri je umístěná v déltě řeky Kasari a je z ní vidět na ohromné plochy rákosu (3 000 ha). Kromě bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) tu ale mnoho ptáků nebylo.

Zato v mořské zátoce u Puise bylo živo. Odpočívalo tu na jednom místě 300 hus velkých (Anser anser), 100 hvízdáků euroasijských (Anas penelope), 200 labutí velkých (Cygnus olor), 50 racků bouřních (Larus canus) a 2 rackové mořští (Larus marinus). Z bahňáků tu byli 2 vodouši šedí (Tringa nebularia) a 300 čejek chocholatých (Vanellus vanellus). Za silného větru a občasného deště tu kvečeru probíhal silný tah jeřábů popelavých (Grus grus). Jedno hejno za druhým nás za hlasitého volání přeletovalo směrem na západ. Za jednu hodinu jsem jich napočítal 1 100 ex. Úžasná podívaná.

Pozorovací věž Haeska je postavená u mělké mořské zátoky na severní straně zálivu Matsalu. Je to jedno z nejlepších míst pro birdwatching v celém Pobaltí. V době naší návštěvy jsme pozorovali labutě velké (Cygnus olor) a zpěvné (Cygnus cygnus), 200 hvízdáků euroasijských (Anas penelope), 50 ostralek štíhlých (Anas acuta), 10 morčáků velkých (Mergus merganser) a mezi 200 kachnami divokými (Anas platyrhynchos) i jednoho albína. Opět tu lovil orel mořský (Haliaetus albicilla). Na pastvinách byl hojný bělořit šedý (Oenathe oenathe) a lindušky luční (Anthus pratensis). Kolem věže lovily potravu vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a břehule říční (Riparia riparia).

Na závěr je potřeba zdůraznit, že počátek září není nejlepší dobou k návštěvě této lokality. Pro ornitology je nejvhodnější doba hnízdění nebo doba tahu. Hnízdí tu hojně bukač velký (Botaurus stellaris), kajka mořská (Somateria mollisima), rybák dlouhoocasý (Sterna paradisea) a malý (Sterna albifrons). Vzácně hnízdí např. rybák velkozobý (Sterna caspia), berneška bělolící (Branta leucopsis) nebo i rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum). V době tahu se v zálivu Matsalu zastavují tisíce labutí, hus polních (Anser fabalis) a běločelých (Anser albifrons), bernešek bělolících (Branta leucopsis) a počty kachen se odhadují až na 2 miliony.

Po půldenní návštěvě hlavního města Estonska Tallinu jsme se vydali na jih navštívit další známou ornitologickou lokalitu Pobaltí – Národní park Kurská kosa (Kuršiu nerijos nacionalinis parkas) v Litvě. Kurská kosa je úzký pruh pevniny porostlý převážně borovým lesem. Severní část patří Litvě a jižní pak Ruské republice. Vyhledávanou turistickou atrakcí jsou tu vysoké písečné duny, ze kterých je nádherný rozhled do širokého okolí. Z ptáků jsme tu pozorovali především racky chechtavé (Larus ridibundus), bouřní (Larus canus), stříbřité (Larus argentatus), mořské (Larus marinus) a malé (Larus minutus). Mezi rybáky obecnými (Sterna hirundo) jsme s překvapením objevili i jednoho rybáka černozobého (Gelochelidon nilotica). Podél pobřeží už protahovali kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), káně lesní (Buteo buteo) a krahujci obecní (Accipiter nisus). Podél ochranné hráze táhl také jeden dřemlík tundrový (Falco columbarius). V lese byli hojné sýkory úhelníčci (Parus ater), parukářky (Parus cristatus), křivky obecné (Loxia curvirostra) i červenky obecné (Erithacus rubecula). V jednom místě jsme pozorovali vedle sebe lejska šedého (Muscicapa striata) a malého (Ficedula parva). Vyskytoval se tu i datel černý (Dryocopus martius) a strakapoud malý (Dendrocopos minor). A na Kurské kose asi 15 km od ruské kroužkovací stanice Rybačij, ze které nám chodí zpětná hlášení okroužkovaných ptáků, bych ukončil naše putování za ptáky Pobaltí.

Napsal: Ladislav Jasso