Země ohně a ledu hostila během letních týdnů výběr mimořádných vzácností, jak rozebírá Sam Viles.

Vzrušující zprávy z Islandu
přinesly první národní výskyt alkoun černohrdlý v Kópasker od 13. června. Po téměř 30 let byl vracející se adult na ostrově Lundy v Devonu (1990–1992) považován za jeden z nejneočekávanějších zatoulanců západopalearktické oblasti všech dob. Od roku 2021 však existují minimálně tři záznamy ze čtyř zemí (Švédsko a Finsko v roce 2021, Španělsko v roce 2023 a nyní tento islandský pták), což přimělo mnoho britských birderů zamyslet se, zda by se tenta alka nemohla brzy objevit i na britském území. Akoun černohrdlý je druhý pacifický alkoun, který byl kdy zaznamenán na Islandu – po alkounku chocholatém, který byl nalezen u severního pobřeží v srpnu 1912.

Další islandské nálezy zahrnovaly údajného rorýse obecného asijského (Apus apus pekinensis) (potenciální první výskyt v Evropě, pokud bude potvrzen), dále kachničku karolínskou, morčák chocholatý, hrdlička východní a čáp bílý.

Skandinávská překvapení
Skandinávie dominovala regionálním pozorováním během celého června, kdy toulavý pelikán kadeřavý vzbudil velký zájem mezi národními pozorovateli nalezen u Östersundu ve Švédsku
v polovině měsíce, později se přesunul
na finské autonomní území Åland od 20. června. Pokud bude výskyt uznán, půjde o první záznam pro obě země.

Skvělá série vzácností ve Švédsku pokračovala druhým nálezem samice strnada tundrového na ostrově Utlängan, vlha modrolící u Drakamöllan a kulík tibtecký ve Falsterbu – posledně jmenovaný se následně přemístil do Dánska. Tokající samec bekasiny severoamerické v Kallkällhult zdvojnásobil červnový počet ve Švédsku, přičemž další jedinec stále setrvával v teritoriu u Storsjö. Ouhorlík indomalajský v Merijärvi byl teprve druhým výskytem ve Finsku.

Dění na Faerských ostrovech vrcholilo objevem historicky prvního výskytu strnadce zimního na Hvalba, Suðuroy, přičemž dlouhodobě přítomný samec kajky Stelerovy stále setrvával poblíž. Série vzácných dravců v Dánsku zahrnovala supa mrchožravého, orlosupa bradatého a káně bělochvostou.
Druhý výskyt racek velký v Norsku byl zaznamenán u Mehamn 29. června.

Podezřelé kachny?
Nizozemský výskyt samce kajky brýkaté byl dobře pozorovatelný i v červnu, přičemž poslední hlášení pochází z 11. dne. Jeho dlouhodobá přítomnost znovu vyvolala otázky ohledně jeho původu v určitých kruzích. Dlouho přítomní nebo téměř usedlí tuláci mezi kajkami nejsou v Evropě nijak výjimeční – jak ukazuje kajka Stellerova na Faerských ostrovech, která zde pobývá už desátým rokem, a britští birdeři připomenou jakjku Stellerovu, kterou si mnozí „odškrtli“ ve Vnějších Hebridách, kde setrvala celých 13 let až do roku 1984.

Nicméně to rozhodně vyvolává otázku:
Způsobil by tento pták tak výjimečný mezinárodní twitch, kdyby se poprvé objevil až v červnu? Nebo bychom jeho původ kolektivně zpochybnili a odepsali?

Mezitím se řeší i původ čírky srpoperé pozorované podél nizozemského pobřeží. Výskyt u belgické hranice se zdá být ještě podezřelejší. Mnohem příhodnější pro toto roční období byl orlosup bradatý, který byl sledován napříč Nizozemskem, a toulavý orel stepní v Belgii.

Strnad hnědohlavý zatím nesplnil podmínky pro zařazení na německý národní seznam, což dělá ze samce pozorovaného v Mülheim an der Ruhr 3. června silného kandidáta na první oficiálně uznatelný výskyt v zemi. Samec skalníka zpěvného byl zaznamenán na Helgolandu a racek atlantský se objevil poblíž českých hranic u Schwarzenbachu.

Druhý výskyt jespáka klínoocasého v Polsku byl zaznamenán v Głowaczewu, přičemž stejná lokalita hostila i slukovce dlouhozobého začátkem měsíce.

Letní výskyt potáplice pacifické v Cornaianu v Itálii nadále přitahoval pozornost během celého období, zatímco výskyt slípky drobné na Kypru nebyl potvrzen po prvním týdnu měsíce.

Regionální vzácnosti ve Španělsku zahrnovaly racka jižního, tři plameňáci malí a dva rybáky západní, navíc i konipas bílý (ssp. subpersonata) na Menorce.

Z Francie přišly zprávy o dvou rybácích západních, dále o rorýs domovní, rosýc kaferský a volavka západní.

Jednotlivé exempláře kachničky karolínské a potápky americké byly zaznamenány na Azorech.

Sup himylájský v Jahra Pools, Kuvajt, se stal třetím regionálním záznamem po dvou výskytech v roce 2024 (jeden v Arménii v dubnu a druhý v Norsku v říjnu).

Islanští birdeři si mohli vychutnat úchvatné pohledy na tohoto alkouna černohrdlého u Kópasker, jak lovil u pobřeží společně s lyskonohem úzkozobým.

Sup himalájský nebyl ve západopalearktické oblasti zaznamenán až do roku 2024, ale dva loňské záznamy poukázaly na jeho potenciál zatoulat se do tohoto regionu. Tento fantastický jedinec byl pozorován 11.–12. června v Jahra Pools a stal se prvním výskytem pro Kuvajt, přesto se nezdržel dostatečně dlouho, aby ho mohli zaregistrovat i birdeři z mezinárodní komunity.

Tato samice strnada tudrového, nalezená 12. června na ostrově Utlängan, byla teprve druhým záznamem tohoto druhu pro Švédsko. Následovala těsně po samci, který se objevil 2. června na Fair Isle, Shetlandy

„Bekasina Wilsonova je v tomto regionu zjevně podhodnocená kvůli obtížím s určením. Mimo souostroví Scilly, kde se tento druh v posledních letech objevuje každoročně, zůstává stále velmi vzácná, ačkoliv dva tokající ptáci ve Švédsku tento měsíc naznačili, že je jistě pravidelnější, než naznačují současné záznamy.“

Zdroj: Birdwatch 8/25