Je květen a vy se nalézáte na oblíbené ornitologické lokalitě, když na cestě potkáte jiného člověka s dalekohledem. „Viděl jste něco zajímavého?“, zeptáte se. Ten ptáčkař vám s úsměvem od ucha k uchu odpoví, „právě jsem viděl svého prvního lesňáčka žlutotemenného! Byl tak nádherný!“ Vaše reakce může následující:

(a) Svraštíte čelo a řeknete, „já tomu prostě nevěřím, že jste ještě nikdy neviděl lesňáčka žlutotemenného.“

(b) Pokrčíte rameny a prohodíte, „já už dnes ráno viděl tři, zpívají všude kolem.“

(c) Se smíchem pronesete, „já se vás ale ptal, jestli jste viděl něco zajímavého.“

Která z reakcí je ta správná? Upřímně doufám, že jste poznali, že se jedná o vtip. Jestli ne, pak vám blahopřeji: počet začínajících ptáčkařů, které jste v průběhu let tímto způsobem odradili, pravděpodobně úspěšně konkuruje počtu položek vašeho life listu. A mimochodem, tímto číslem byste se přede mnou jistě rádi pochlubili. Správná reakce na něčí šťastný výraz nezačíná „já“, pokud nepokračuje „si myslím, že je to paráda!“

Soutěžení nemusí být v případě birdingu špatné, pokud to váš koníček obohacuje o zábavu a dává mu tak přidanou hodnotu. Potřeba připojit se k přátelům a během místního Christmas Bird Count (obdoba soutěže Big Day) ustanovit nový rekord v počtu pozorovaných druhů má v tomto případě podobu výzvy a přispívá i k lepšímu pokrytí sčítaného území. Nic špatného není ani na vaší snaze zastihnout během soutěže Big Day rekordní počet druhů pro vaši republiku nebo kraj. Věřím ale, že tento znak birdingu, kdy se snažíme někoho trumfnout, může být pro mnohého začátečníka deprimující.

Připusťme následující. Jestli se birdwatchingu věnujete už nějaký ten rok, zaslechli jste rozhovorů podobných tomu následujícímu nepočítaně:

„Minulý měsíc jsme byli v Kostarice. Bylo to tam nádherné! Viděli jsme třistačtyřicet druhů za týden.“

„Jo jo, my jsme tam byli v devětadevadesátém a měli jsme čtyřistatřicetšest druhů. Byli jsme první, kteří našli snad po 150 letech šplhálka středoamerického v provincii Guanacaste.“

Ale nebylo by přece jen milejší říct „to zní fantasticky. Které druhy byly nejlepší?“ Jsem příliš naivní? Nemyslím. Když někdo řekne „naše dcera se příští měsíc vdává,“ pak typická reakce zní „gratuluji.“ Nikoli „jejda, my máme vdané dvě dcery, obě se vdávaly v prestižním Gilded Lily Country Clubu, první si vzala kardiochirurga, druhá má řeckého rejdaře a svatba každé nás přišla na stopadesát tisíc dolarů.“ Zdá se, že se jedná o jistý prvek birderské psychiky, který nás nutí k obdobně nabubřelým odpovědím.

Ptáte se, jestli mám v tomto ohledu čisté svědomí? Jistě, že ne – už jsem se přistihl na obou stranách takových konverzací. Se schovívavostí k sobě a ostatním musím říci, že birding je často dosti samotářskou činností, kdy všichni chodíme kolem s potlačenou potřebou sdílet svoje pozorování. Jsme sami, když se nám naskytne neuvěřitelná podívaná třeba na kolibříka Calliopina a když někdo zmíní tento druh, tak nám „já taky“ vyletí z úst dřív, než si to uvědomíme.

Je ale pravda, že existují ptáčkaři, kterým se rád vyhnu, protože vím, že i když se budeme bavit o čemkoliv, tak mě nakonec vždy musí ujistit, že viděli mnohem více druhů než já, že jejich pozorování byla lepší než moje a že navštívili neporovnatelně zajímavější místa než já – a navíc znají proces, kterým bahňákům pelichají ruční letky mnohem lépe než já.

Uznávám, že například pro cestovní agenturu ABC Bird je jistým ospravedlněním uvést, že během cesty do Belize zastihli její účastníci mnohem více ptačích druhů než ti v cestovní agentuře XYZ Bird. Pepsi také tvrdí, že chutná lépe než Cola. Je to součástí obchodu. Ale pro mnohé z nás je birding jen hobby, které děláme pro zábavu.

Jestli si chcete porovnávat svaly, běžte dolů do motorkářské hospody a nechte nás ostatní, abychom si v klidu užili pozorování třeba toho lesňáčka žlutotemenného.

MEL WHITE je spisovatel na volné noze žijící v Little Rocku v Arkansasu, kterého baví cestování a příroda. Zvláště vděčný je literatuře, která ho nasměruje na zajímavá místa, kde může pozorovat ptáky ve volných chvílích v rámci pracovních povinností.

zdroj fotografie: Mel WHite. Zdroj: http://ngm.nationalgeographic.com/

 (překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala