Po několik let hlásá velká nálepka na mém autě: PTEJTE SE ODBORNÍKŮ. Jeden chlapík se mě na parkovišti zeptal, v jaké otázce jsem autoritou. Jeho nepochopení mi náladu nevzalo. Tento nápis totiž má svoje opodstatnění a točí se kolem něj i předmluva mého Terénního průvodce pokročilého birdera (Field Guide to Advanced Birding, Houghton Mifflin, 1990). Dobří birdeři se zkrátka vždy budou ptát po smyslu rozhodnutí expertů a to s dobrým důvodem: i ti nejlepší odborníci se někdy mýlí.

Dříve jsem bydlel v Arizoně. Jednou v zimě, krátce poté, co jsem se přestěhoval do Tucsonu, zde způsobil značný rozruch trupiál žluví, který se objevil na krmítku u jedné studentské koleje. Místní znalci potvrdili jeho určení a mnoho top listerů (těch, kteří se snaží zaznamenat do svých seznamů maximum druhů) z okolních států sem začalo proudit, aby si tento druh mohli odškrtnout ze svých life listů. Jel jsem se na toho ptáka také podívat, ale něco se mi na něm nezdálo. Ano, záda měl skutečně tříslově hnědá s tenkými černými skvrnkami, ale jinak vypadal spíše jako dospělý samec trupiála oranžovokápého. Během následného průzkumu jsme toho ptáka skutečně určili jako dospělého samce trupiála oranžovokápého v šatě typickém pro začátek zimy, kdy má jednolitě černý hřbet částečně krytý světle šedými okraji per. Odborníci se mýlili.

Příkladů dokumentujících podobná selhání odborníků existuje celá řada. Samozřejmě, každý dělá chyby díky zbrklé determinaci v terénu. (Já jsem si jednou před celou skupinou birderů spletl vlhovce hnědohlavého se vzácnou strnádkou pětipruhou. Dost dlouho se mi to pak vracelo, to mi věřte). Ale i s dostatkem času k pečlivému určení se skupiny zkušených ornitologů mohou mýlit. Několik nejlepších amerických birderů, lidí s fantastickými zkušenostmi z terénu, kdysi určilo jednoho ptáka jako strnada pestrého daleko mimo areál svého výskytu. Bylo to několik dní před tím, než kdosi zjistil, že se ve skutečnosti jedná o skřivana polního, příslušníka zcela jiné čeledi. Správné určení mohlo padnout dříve, kdyby se další birdeři zamysleli nad původní determinací.

Tento princip neplatí jen v případě určování ptáků. Odborníci se mohou mýlit také v jiných aspektech provázejících jejich výskyt. Před roky se v Oklahomě ukázal jabiru, mohutný tropický čáp. Zkušení birdeři se tomuto pozorování tehdy vysmívali a tvrdili, že se musí jednat o ptáka uniklého ze ZOO. Jiná pozorování jabiru daleko mimo areál výskytu, ale ve stejném ročním období však naznačovala, že by se mohlo jednat o zbloudilého divokého ptáka, který se dostal k severu z hnízdišť ležících v jihovýchodním Mexiku. Stejně tak bylo před mnoha lety zaznamenáno v jednom státě americké federace, který raději nebudu jmenovat, několik ptáků odpovídajících popisem kolibříku zelenému, velkému tropickému kolibříkovi. Odborníci hned začali vykřikovat, že tento druh kolibříka nebyl nikdy viděn severně od Mexika s výjimkou malé oblasti jižního Texasu. Od té doby byl zálet kolibříků zelených dokumentován nejméně v půltuctu dalších severoamerických států a dokonce ve dvou kanadských provinciích. Některá z těch prvních pozorování tedy mohla být zcela hodnověrná.

Objektem velkého názorového střetu mohou být i metody či pracovní postupy ornitologů. Jmenujme jeden velice dobrý příklad týkající se názoru, že si dobří birdeři neoblékají bílé oblečení. Můžeme to brát jako doporučení? Někdy ano. Moji přátelé, Sheri Williamson a Tom Wood popsali svoji zkušenost s párem vzácných trogonů ušatých v Arizoně, které velice poplašil každý v bílém oblečení. Rada každému birderovi vyskytujícímu se tehdy v příslušném kaňonu s trogony zněla: neoblékejte se do bílého; jestli se chystáte sami vyrazit hledat tyto plaché ptáky v lesním podrostu, vezměte si na sebe něco tmavého v tlumených odstínech. Při pozorování ptáků se ale ocitnete i v jiných situacích – sledování dravců ve vysokých horách, pozorování bahňáků na rozlehlých bahnitých mělčinách, pozorování racků na skládce odpadků, hledání mořských druhů z paluby lodě atd. – kdy na barvě vašeho oděvu vůbec nezáleží. V řadě parků a rezervací jsou ptáci tak přivyklí lidem, že už je vůbec nevnímají, jen někdy je berou v potaz pouze jako příležitostný zdroj potravy. V takových situacích se můžete klidně celí zabalit do maskovací látky a nedostanete se k nim ani o píď blíž, než kdybyste na sobě měli zářivě oranžovou sportovní soupravu. Ptáci vás vidí bez ohledu na to, co máte na sobě a je jim to jedno.

Mnozí z nás mají sklon věřit tomu, co čteme, jako by psaná fakta byla hodnověrnější. To ale vždy neplatí. Internet je jako zdroj informací zvláště pochybný. Nedávno jsem si dělal neformální průzkum a na jeho základě jsem zjistil, že téměř polovina on-line přístupných informací týkající se ptáků je chybná nebo neúplná. Ale i informace tištěné v časopisech a knihách, i když jsou jejich autory zkušení ornitologové, mohou být prezentovány chybně. V případě chyby při určení trupiála oranžovokápého jako trupiála žluvího, kterou jsem uvedl výše, nejsou na vině pouze birdeři, kteří se před lety spletli: ke špatným závěrům je svedla konzultace s literaturou. Ještě teď, téměř o čtvrtstoletí později, najdete v některých knihách informaci, že trupiál oranžovokápý má jednobarevný hřbet a tudíž podobně vyhlížející pták s lemováním per na hřbetě musí být trupiál žluví. I s výhodou znalostí získaných v poledních letech se birdeři stále musí ptát, jestli jsou psané informace správné.

Vyplývá z toho, že by měli dobří birdeři stále polemizovat s názory odborníků? Ne tak úplně. Pokud je část přírodní rezervace uzavřena vstupu, nebo jestli je nějaké území vyloučeno z používání hlasové provokace, nebo je některá lokalita označena cedulí „Vstup zakázán“, tak budou dobří birdeři vždy dbát těchto doporučení odborníků. Naše nezávislost nebo chuť obejít jistá pravidla by měly vždy ustoupit požadavkům birderské etiky. Mimo tyto případy je férové se ptát, polemizovat. Jde o posuzování toho, co čtete a co vám bylo řečeno. Není pak nad uspokojení, které pocítíte v případě, že vaše závěry prokážou správnost závěrů odborníků. To si pak můžete říci, že odpověď znáte, skutečně znáte také z vlastní zkušenosti.

KENN KAUFMAN je tvůrce knižní edice Kaufman Field Guide. Jde o oddaného ochránce přírody, který důrazně prosazuje porozumění přírodě a její ochranu. Pracuje jako terénní redaktor pro Audubon a své články publikuje v řadě periodik. Kaufman je autorem publikací Lives of North American Birds, Peterson Field Guide to Advanced Birding a Kingbird Highway.

zdroj fotografie: Kenn Kaufman. Zdroj: http://thebirdinglife.com

 (překlad z knihy Good Birders Don't Wear White: 50 Tips From North America's Top Birders)

zdroj: birdwatcher.cz s laskavým dovolením Roberta Doležala